...z deníku jedné kačerky...

Leden 2016

2015 Holiday Challenge - příprava

25. ledna 2016 v 15:30 | tatokalan |  Trenýrkový deníček
Milý deníčku,
dlouho jsem do tebe nepsala. Můj sportovní život byl takový trochu stereotyp, kůň, fitko, nějaké ty procházky (obvykle do práce a z práce, na víc už nebyl čas). To se prolomilo v okamžiku, kdy mi na mailu přistála nabídka od trenérky Jenny Hadfield zúčastnit se šestitýdenní výzvy pro zdravý životní styl v období svátků (Americké Díkůvzdání a pak samozřejmě Vánoce a Nový rok). Říkala jsem si, proč ne, je to zadarmo a může to být fajn, získat zase motivaci se sebou dělat něco trochu víc. Navíc mám ještě v živé paměti, jak mě nakopávala účast na výzvě od Jillian Michaels v r. 2013, jak jsme se mezi sebou hecovaly, podporovaly a mně se v té době podařilo zhubnout téměř 10 kilo. I když pořád říkám, že váha pro mě teď taková priorita není (snažím se hlavně snižovat mé hodně vysoké procento tuku a budovat nějaké ty svaly), byl by to příjemný bonus.
Jenny pro nás založila na Facebooku uzavřenou skupinu a už od začátku listopadu (nebo v jeho průběhu, jak se kdo registroval), jsme tam mohli psát naše pokroky. Hlavní výzva pak spočívala v tom, že každý týden jsme si museli dát nějaký cíl, který pro nás byl reálný - nejčastěji to byl počet kilometrů/mil, které jsme chtěli ujít, uběhnout, odcvičit. Převádělo se to (kromě chození a běhání, kde se počítaly reálné kilometry) jako 10 minut aktivity = 1 míle. Pak jsme psali, jak se nám dařilo. Měli jsme na vytisknutí i tabulku, kam jsme si vše přehledně zaznamenávali a Jenny nám každý týden posílala mail s pokyny, motivací, fitness tipy a zdravými recepty. Byly i nějaké ty soutěže, obvykle o slevu na oblečení nějaké sportovní značky.
Sem napíšu tuto "přípravnou" fázi, než se začal odpočítávat první týden výzvy. Budu psát den po dni, co jsem dělala, jak se mi dařilo nebo naopak nedařilo, a časem si to možná s úsměvem přečtu :)

9. 11. 2015
Nejdřív jsme se měli ve skupině představit. Takže jsem řekla, co jsem zač a rovnou jsem přiznala, že jsem celý život byla poněkud oblejších tvarů (nojo, no, přiznej si to, BMI ti pořád ukazuje obézní). Nabonzovala jsem na sebe svůj sedavý styl života i začátek s geocachingem v r. 2008 (kurnik, mám to ale skluz se psaním té kroniky, o tomto blogu ani nemluvě). Každopádně kešky byly pěkná motivace se začít hýbat a od té doby jsem více či méně se sebou něco z hlediska pohybu dělala. Přiznala jsem i to, že se občas zkouším běhat, což mi doktor důrazně nedoporučuje kvůli mým v minulosti zraněným kolenům. Pochlubila jsem se i svým úspěchem z roku 2013, kdy se mi podařilo zhubnout oněch cca 10 kilo, na což jsem dlouho byla pyšná (ale je na čase udělat něco dalšího, na co můžu být pyšná, ne?). Postěžovala jsem si, že od té doby je na mě váha protivná a nechce se hnout směrem dolů (že by se třeba zasekla? Hm, digitální asi ne-e), prostě tahle výzva přišla ve správný čas.
Pochlubila jsem se i svým věkem (jojo, už 37) a svými minulými nemocemi (astma, štítná žláza, teď jsem skoro zdravá, i když ne 100%), i svou současnou aktivitou (2x týdně kůň, 1x týdně posilování ve fitku, chodit kam se dá a používat schody místo výtahu).
Můj cíl pro listopad: ujít 150 kilometrů.
Dosavadní pokrok: 25/150 km.

10. 11. 2015
Dneska jsem ušla něco přes 6 km a když jsem si od minulého pondělka spočítala všechno, co jsem nachodila, vyšlo mi číslo 43. Včera jsem si totiž neuvědomila, že jsem se dívala jenom na kilometry, naměřené Runkeeperem na mobilu, který ale nezapínám např. na chození po obchodech nebo jakékoliv kratší pochůzky. S ním si v podstatě loguju jenom cesty do práce a z práce nebo delší trasy (kvůli průměrné rychlosti), ale do sešitku si zapisuju všechno, co ujdu. Takže si na to v budoucnu musím dát pozor. Jinak jsem dopoledne ještě hodinku jezdila na koni.

11. 11. 2015
Našla jsem docela zajímavý článek (kdybych náhodou ještě někdy běhala).

12. 11. 2015
Včera jsem měla odpočinkový den, takže jsem jenom šla pěšky do práce a z práce, což udělalo téměř 4 km.
Dneska ráno jsem šla do fitka (ruce, záda, hrudník, abych kompenzovala ježdění na koni) - 5 různých strojů, 3 sety po 12 opakováních a ještě jsem šla na chvíli na pás, změřit si po měsíci, za jak dlouho překonám jednu míli (1,6 km) indiánkem. Tentokrát to bylo 14:40 (před měsícem 15:31) - pořád je to hodně pomalé, ale je vidět aspoň malý pokrok. Zajímavé bylo, že jsem toho samého času (14:40) dosáhla při cestě z práce pouhou chůzí (další důkaz, že rychlost mého běhání je minimálně ta samá, ne-li pomalejší, jako rychlost mé chůze). Dnešní porce kilometrů byla 8, což mě dostalo na 55/150. Pro včerejší i dnešní cestu z práce jsem si vybrala trasy, které vedly většinou do kopečka a docela ty nohy cítím. Na neděli s manželem plánujeme delší výšlap tak 20-25 km, takže doufám, že počasí nám bude přát.

13. 11. 2015
Dneska jsem ušla jenom 3,2 km - byla jsem neskutečně unavená. Dopoledne ježdění na koni a chudák staroušek Ciroušek byl taky unavený (včera dostal víc do těla, někdo na něm měl skokovou hodinu). Tak jsem ho vzala do dolíku a náramně jsme si to spolu užili.

14. 11. 2015
Poté, co jsem od lidí ve skupině dostala pár dobrých rad ohledně běhání, jsem sebrala svou odvahu, počkala na tmu (fakt nesnáším, když mě může někdo vidět, jak běhám) a vyrazila na 20 minut ven. Indiánkem (1 minuta běhu, 1 minuta chůze) jsem zvládla 2 km. Mohla jsem asi chodit během těch "odpočinkových" intervalů rychleji, ale nějak jsem se na to necítila, protože tetička Irma dorazila přesně v momentě, kdy jsem se oblékala na běhání. No, stejně jsem na sebe pyšná ;)
Dosavadní pokrok: 62/150 km.

16. 11. 2015
Včera jsem na nás (mě a manžela) byla fakt pyšná. Měli jsme naplánovaný cca 20 km výšlap v okolí Kolína, ale předpověď počasí nebyla nic moc. Nakonec jsme se rozhodli vyrazit za jakéhokoliv počasí s tím, že trasu můžeme podle potřeby zkrátit. Ráno jsme vyrazili za deště a silného větru a nakonec to dopadlo tak, že jsme trasu dali celou a dokonce jsme si to užili. Jelikož manžel pracuje opět na noční směny, tak se nemáme moc šancí užít.
Dneska jsem využila toho, že jsem do práce nemusela tahat notebook a dala jsem si cestu domů indiánkem. Normálně v půl deváté večer nikoho nepotkávám (a občas z toho mám blbý pocit, když je tma), ale dneska, když jsem se rozhodla běhat, jsem potkala asi 30 lidí! A jelikož koleno začalo na tvrdém povrchu protestovat, rozhodla jsem se pokračovat v tréninkovém programu, který mi Runkeeper laskavě po zaplacení ročního elite členství nabídl, ale předělat si ho na intervalovou chůzi - kdykoliv mi řeknou, že mám běžet, zrychlím chůzi. Možná, že občas popoběhnu, ale moje kolena mi fakt dělají starosti.

17. 11. 2015
Někdo ve skupině zmínil aplikaci Zombies, Run! A to bych nebyla já, abych to nevyzkoušela. Zatím samozřejmě verzi zdarma. Jelikož byl můj odpočinkový den, šla jsem na opravdu pomalou procházku s mamkou (70 let) a docela jsme si zombíky užily. A jak jsme byly pyšné, když jsme si prohlížely, co vše jsme cestou "našly".

19. 11. 2015
Ráno jsem šla do fitka, sice jsem se cítila unavená, ale díky tomu, že čtvrtek je prostě můj posilovací den, ať se děje, co se děje, jsem se dokopala. Po tréninku jsem šla ještě na pás a indiánkem zdolala druhou misi zombíků. Domů jsem se vrátila plná energie.
Posilovna: 3 okruhy na pěti mašinkách, váha od 15 kg do 40 kg podle typu stroje.
Chůze/běh: 1 km cesta do a z posilovny, 2.83 km indiánek na pásu
Ještě mě čekají téměř 4 km do a z práce.

20. 11. 2015
Ráno ježdění na koni. Počasí hnusný, občas pršelo (někdy docela fest), foukal studený vítr a všechno bylo mokré a blátivé. Ciroušek kvůli tomu byl tak protivný, že mě nechtěl nechat ani nasednout, snažil se mě shodit ze židle a ukazoval mi kopyto. To se mi u něj ještě nikdy nestalo. Navíc jsem musela celou operaci zopakovat ještě v hale, protože se mi při úpravě třmenů vysmekl třmenový řemen a ze sedla se to vyřešit nedalo, takže jsem musela zase dolů, řemen navléct a znova nahoru. Tentokrát moc nechybělo a fakt mě z té židle sundal. Ježdění docela v pohodě, akorát občas jsem na něj musela být trochu tvrdší, než obvykle. Docela zajímavé vidět, jak i zvířátka mají dobrou a špatnou náladu a neváhají nám to ukázat.

21. 11. 2015
Motto dne: Never be surprised by your own success. (Nikdy nebuď překvapený svým vlastním úspěchem.)
Něco pro zasmání: http://www.fitnessmagazine.com/weight-loss/tips/motivation/cat-gifs-workout-pain/?socsrc=fitnessfb_20151121000000

Takže dneska už mám asi pohybu dost :) Před obědem jsem vyrazila ven, docela kosa, ale aspoň jsem po týdnu viděla sluníčko (už jsem se bála, že ho uvidím až na jaře). Rychlá chůza na zahřátí cca 1 km, potom 1.74 km indiánek (minuta vs. minuta) za 15 minut, pak další cca 1 km na vychladnutí.
Perlička dne: když jsem se chtěla začít oblékat na běhání, tak jsem si uvědomila, že moje sportovní podprsenka visí na šňůře mokrá a druhá je v naší ložnici, kde spí manžel po noční. Což mě ovšem neodradilo od mého "tréninku" a vyrazila jsem v normální podprsence, což bylo možná vcelku nebezpečné, ale zuby přežily.
Odpoledne jsem vyrazila s mamkou do města a nachodily jsme dalších 5 km (zvládly jsme dvě mise na zombíkách). Pořád přemýšlím, na kolik kilometrů si troufám první týden výzvy, navíc si to budu muset zvyknout převádět na míle.

22. 11. 2015
Další zajímavý článek. Zatím tedy problém s motivací nemám, ale kdo ví, co přijde za půl roku ;)

Dneska jsem si chtěla dát odpočinkový den, takže jsem si domluvila návštěvu kamarádky, které se poslední dobou život tak trochu koulí nesprávným směrem. Byla docela kosa, ale nepršelo, takže jsme vyrazily kolem Pekla a přitom všechno probíraly ze všech stran. Pak jsme se stavily ve zdejší domácí cukrárně na kafe a dortík (občas člověk prostě musí zahřešit) a vyrazily se ještě trochu projít. Když odjela, tak jsem mrkla na Runkeeper, kolik jsme nachodily a ke svému překvapení zjistila, že 8 km! Celkem už mám 119/150 km (poslední den je 4. prosince).
Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla, že první týden výzvy zkusím 20 mil, ale s tím, že je všechny nachodím nebo naběhám, nebudu do toho počítat další cvičení. Dál plánuju 2x koně a 1x fitko - jako obvykle. A dám si všechny tři tréninky od Runkeepera na tento týden, ať už jenom power walking nebo indiánka.