...z deníku jedné kačerky...

Duben 2015

Únor 2015 - Objevujeme první kytičky a přikrmujeme ptáky

21. dubna 2015 v 15:24 | tatokalan |  Zahrada
Začátek roku se nám příliš nevyvedl, hned v lednu nás střídavě všechny sklátila viróza (nějaký úporný Moribundus), ale v únoru jsme se vrhli na zahradu s nadšením.

První kytičky - talovíny.

Sněženky.

Brloh pro zvířátka - třeba tam spinká nějaký ježek.

Koupili jsme krmítko pro ptáky, časem možná vyrobíme vlastní.

I zbytky vánočního cukroví se hodily.

Co se zahradou?

21. dubna 2015 v 15:05 | tatokalan |  Zahrada
Jak už jsem psala, přistála u nás zpátky zahrada, zatím tedy spíš džungle, hodná Tarzana s Jane. Má rozlohu půl hektaru a člověk tam tak stojí uprostřed toho všeho (pardon, spíš na kraji, doprostřed jsme se ještě neprosekali liánami) a má pocit, že tohle NIKDY nemůže zvládnout. Navíc je tam nedostavěný barák (respektive, starý napůl rozpadlý barák obestavěný novým nedodělaným) plný bordelu - staří lidi jsou dobří shromažďovači, jak jsem před cca dvěma lety viděla v jednom zajímavém dokumentu. V podstatě nám zbývalo jenom začít brečet nad tím, kolik práce tam všude je, nebo začít něco dělat. A protože já poslední dobou docela bojuju s prokrastinací, rozhodla jsem se zatím na všechno vykašlat a někde v malém koutě zahrady začít dělat něco pro potěšení - už nechci zase upadnout do toho stavu, ve kterém jsem byla téměř dvacet let svého života, a sice tu zahradu nenávidět. Koupila jsem si/půjčila z knihovny pár knížek o eko/bio zahradě a prostudovala, které plodiny se spolu snesou a které ne. A začalo plánování a nákup semínek.


Volila jsem jak něco pro užitek náš (zeleninu), tak i pro krásu a zvířátka (kytičky). Poučila jsem se o střídání plodin a rozhodla se, že vybudujeme tři záhony, na kterých se dokola budou točit různé plodiny (první trať, druhá trať, třetí trať). Představa byla následná:
Záhon 1 (nejnáročnější na živiny): paprika, brambory, česnek, špenát, afrikán
Záhon 2 (středně náročné na živiny): saláty, cibule, kopr, mrkev, pažitka, ředkvičky, mix květin proti slimákům
Záhon 3 (nejméně náročné na živiny): fazole, lichořeřišnice, petržel, saturejka, šalvěj, měsíček, směs vojtěšky a pískavice do salátů a jako zelené hnojení.

Aby se záhony nebylo moc práce, rozhodli jsme se nečistit plochu, kde rostlo všechno možné, ale překrýt vše kartonem z rozebraných prázdných krabic (i ty byly součástí "sbírky" v baráku) a teprve na to navozit zeminu z hromady, která tam byla z kopání bůh-ví-čeho. Že se nejdřív celý prostor musel vyčistit od lián a náletových dřevin, o tom raději nemluvím (možná v některém článku budu).

Do toho přišel soused s tím, že obrovský smrk na dvoře se musí porazit, protože při větru jim "lítá" nad stodolu a oni se bojí, že jim spadne na hlavu. Otec prý měl již povolení vyřízené. To jsme ale nenašli, takže jsme museli rychle vyřizovat povolení nové, protože termín, kdy se mohl smrk nejpozději skácet, se rychle blížil. Vše se ale stihlo v pořádku. Ve svých vizích vidím na místě po smrku v budoucnosti přírodní skalku.

Jak na zahradě pracujeme a objevujeme nové a nové "poklady", rodí se další a další nápady. Tak začalo vyrůstat posezení u záhonů a konečně jsme se rozhodli, kde bude ohniště. Uprostřed zahrady si představujeme, že časem vybudujeme jezírko, které možná bude i s částí na koupání. Místo rezavých zbytků plotu a přerostlých stromů si představuji živý plot z keřů, jejichž bobule bychom mohli jíst my i ptáci. Staré ovocné stromy, které jsou téměř všechny mrtvé, se budou muset postupně vykácet a místo nich zasadit jiné - celkově zahradu omladit. Problém je, že vše se bude muset dělat hodně citlivě, aby se nenarušila křehká přírodní rovnováha. Vzhledem k tomu, že vedle zahrady je jakási skladovací hala a benzínka, a kolem jsou pole, obhospodařovaná tradičním způsobem, představuje zahrada široko-daleko jedinou oázu klidu pro lidi a zvířata.