...z deníku jedné kačerky...

Kůň je vlastně loď...

7. ledna 2014 v 13:48 | tatokalan |  Daily Life
Tak záda se pomalu, ale jistě lepší (no dobře, dojít skoro 2 km do práce, tam přecházet kolem studentů tři hodiny a zase skoro 2 km z práce mě stálo hodně sil a zaťaté zuby). Nicméně "blbeček" koník zcela jistě poznal, že nejsem ve formě - jak by ne, když jsem se na něj škrábala horko těžko, díky za posilování rukou, jinak bych se tam asi nevytáhla - a že se prý klusat nebude. Což o to, asi bych si to prosadila, ale taky jsem se necítila úplně přesvědčená, že bych ten klus dala, jedině s vysedáváním, a to ještě kdo ví, jestli. Takže jsme hodinu využili tak, že jsem chodila v kroku a zdokonalovala jsem si umění řídit koně pouze nohama, bez tahání za tlamu, za což bych čekala, že mi to zvíře paličaté bude jedině vděčné. Jenže zvíře se nudilo, takže mi připravilo pár zajímavých chvilek typu "a tady se postavím a nikam nejdu", "ještě se desetkrát, dvacetkrát podrbu o to zábradlí a pak možná půjdu", "jáááá táááák chci ven, ihahááááááááá a tady svítí sluníčko a já se budu opalovat", "jééé, a já si jdu rozbourat překážku, nebo ještě líp, nastrčím tam tebe, abys mi tu překážku pěkně rozbourala", zkrátka bez nějakého toho tahání za otěže se to neobešlo. Ovšem, velký objev pro mě byl, že se kůň neotáčí tou nohou, na kterou stranu chci jet (já vždycky myslela, že si ho jako kolem té vnitřní nohy omotávám), nýbrž pobídkou nohy opačné, a to ještě poněkud více vzadu. Samozřejmě, že mi to hlava nebrala a pořád jsem dělala chyby. Až když jsem si představila, že to musím dělat jako když pádluju na lodi - chci zahnout doprava, zaberu na levé straně, chci zahnout doleva, zaberu na pravé straně, tak mi to začalo dávat smysl. Pro příště tedy žádné omotávání, protože kůň je vlastně loď!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama