...z deníku jedné kačerky...

Říjen 2013

Září + říjen 2013

26. října 2013 v 17:15 | tatokalan |  Co je nového
Dovolená v Rumunsku se opravdu vydařila - nejen, že jsme úspěšně dali dohromady dokumenty kvůli svatbě a viděli se s maminkou, sestrami, strýcem a tetou, sestřenicí a bratrancem, zvládli navštívit tatínkův hrob, ale ještě jsme stihli strávit i týden na horách. Každý den jsem si poctivě dělala poznámky, takže teď je jen zpracovat a roztřídit fotky a můžete se těšit na seriál o dovolené tady na blogu. Fotek je ale kolem 2000, takže... je to na delší dobu.
Dokonce se nám podařilo ulovit i pár kešek, i když keškování v Rumunsku je opravdu dobrodružné. Ještě tam není tolik rozšířené, takže je to tak jeden log za rok. Tudíž se nedá počítat s tím, že keška na svém místě skutečně je. Takto jsme hledali a nenašli asi dvě, tři kešky, jiné zase byly na soukromých pozemcích, kam se nám opravdu nechtělo lézt a pak něco řešit s naštvaným majitelem nebo rumunskou policií.

Tato dovolená pro mě znamenala určitý posun. Jednak - jak už jsem tu psala před odletem - jsem si nic nepočítala ani neměřila, a druhak jsme se stravovali téměř výhradně v restauracích (kdo by ještě měl čas vařit, že...), takže jsem si mohla vyzkoušet, jaké to je stravovat se "venku" a moc si nezprasit jídelníček. Naštěstí rumunská kuchyně není taková prasárna jako česká :)

Když jsme se vrátili domů, zjistila jsem, že mi opravdu měření aktivit ani počítání kalorií nechybělo. Takže to praktikuju i nadále a dala jsem sbohem všem RunKeeperům, Endomondům apod., na kterých jsem byla už téměř závislá. Dokonce jsem ani jednou nevytáhla sporttester. A teď už si neberu ani GPS.

Se začátkem kurzů se ovšem domácí cvičení stalo téměř nemožným. Když zrovna nejsem v práci, tak doma připravuju další lekce, další kurzy, nebo opravuju domácí úkoly. Vyřešila jsem to tak, že jsem si začala s sebou do práce brát elasťáky a mé krásné červené funkční tričko a sportovní podprsenku, a když po skončení kurzu odejdou všichni studenti, převléknu se, všechno projdu, pozamykám, zakóduju a pak běžím (jogguju) domů. Jsou to necelé dva kilometry a to je po práci tak akorát na vyčištění hlavy. Když jsem si to na zkoušku změřila, zjistila jsem, že oproti období "před horami" jsem se zrychlila o minutu a půl na kilometr. WOW! Občas jsem tak utahaná, že mi klusat prostě nejde, tak chvílema přecházím do chůze. Důležité ale je, že se hýbu. Nabídky studentů na odvoz domů s úsměvem odmítám. V zimě to asi bude horší, ale tak co, běhali jsme už i v mínus 12, tak ono to nějak půjde.
K tomu chodím ještě pořád na koně, kde se výcvik stal poněkud drsnějším (dle slov trenérky - "Tomu se říká výcvik jezdce nebo jeho likvidace."). Ne pokaždé to vyjde dvakrát do týdne, ale cítím, že se opravdu jedná celkem o slušný workout. Váha se stále drží (na horách jsem o kilo a půl zhubla), ale tak jsem ráda, protože teď opravdu vůbec neřeším velikost porcí a nestresuju se ohledně cvičení.

Co mě fakt překvapilo (a hodně příjemně) bylo, že na hematologii mi vyšly moje vysoké hodnoty o dost nižší, než byl dlouhodobý průměr. Že bych za to vděčila Clean Eating?

Jsem moc ráda, že je teď takový krásný a teplý podzim. Minulý víkend jsme vyrazili s Ryšavci na rozhledny po okolí (Kaňk a Bohdaneč) a ulovili dvě kešky. Teď jsem se před chvílí vrátila s mamkou z odpolední procházky - jely jsme vlakem do Nové Vsi u Kolína a zpátky šly podle Labe, brouzdaly se v nádherně barevném listí a dýchaly onu typickou kořeněnou vůni podzimu. Doufám, že to takhle ještě nějakou dobu vydrží, na zimu vůbec nespěchám :)