...z deníku jedné kačerky...

Září 2013

Prázdniny 2013

1. září 2013 v 10:13 | tatokalan |  Co je nového
Jejda, událo se strašně moc věcí, ani si je asi už všechny nepamatuju... V keškách jsme do našeho výročí nakonec tu pětistovku dali. Teď máme 505, nějak tyhle prázdniny nebyl na kešky ani čas.

Víkend 13.-14. července jsme strávili u kamarádů z guildy v Kladně, nakonec z toho byla taková menší slezina, grilovalo se a došlo i na pár kešek: Kopec soli (na Slánské hoře, tam bylo moc pěkně), earthcache Slánská hora, Obec Vinařice, Babyka u Vinařic, Mayrovka (bývalý důl).

17. července jsem vyrazila sama na okružní cestu Kolín - Kbel - Kbílek - Ratboř - Polepy a busem do Kolína, při které jsem ulovila dvě kešky: celkem pohodlnou Kbelskou naučnou stezku a značně nepohodlnou Rybník Podškolák (prodírání se trním, boty plné bahna z jakési mokřiny a brodění v botách přes hrozně ledový potok).

18. července bylo hrozné vedro, tak jsme s přítelem naložili kola do vlaku a odjeli do Klánovického lesa. Tam se to vedro dalo snést, ale všude byly mraky klošů jeleních (taková ta "létající klíšťata"), skoro nás sežrali. Pobrali jsme kešky: Czech Golf Courses 3, Klánovický památný strom I, Klánovice - Nové Dvory (zaniklá vesnice), Lovecký pes - LES, Špačkova vila, Lesní studna, Tři duby, Za újezdskými humny - Čihadla, Spore 127 - The Matrix Tribute, Újezdník - souřadnice, Brachypelma annitha. A skončili v Úvalech na výborné pizze. Kdo by řekl, že na dohled od Prahy je tak krásná příroda a relativní klid.

Pak už mi začaly intenzivní kurzy, ale letos to bylo docela slabé, takže z prvního jsem se dostávala domů mnohem dřív, protože probíhal formou soukromých hodin. Díky tomu jsme mohli vyrazit 23. července do Veltrub na multinu Veltrubský luh (tam jsme jeli vlakem, pak proběhali les kvůli indiciím a pěšky zpátky do Kolína).

27. července jsme opět utíkali před vedrem a tentokrát padla volba na Kokořínsko. Chtěla jsem se tam podívat už dávno, na Pokličky a tak. Nakonec Pokličky nevyšly, ale zato vyšly čtyři multikeše (SPC 21 - Mšeno, Keškobranní Vyschlé držky, Lesopark Debř a famózní Bludiště) a tři tradičky (Mšeno - Městské lázně, Obraznice, Vyhlídky).

31. července vyrazil přítel na projížďku na kole. Já z práce spěchala, abych ho zastihla doma a vyjela s ním, bohužel už byl kdesi za Křečhoří, takže jsem nakonec zůstala doma. Ulovil čtyři tradičky: Rybníček na Bříství, Libodřice - Bauerova vila, Zapomenutý chodník, Zapomenutý most.

11. srpna jsme vyrazili s přítelem "zajet" nové boty do terénu, které jsme si koupili za dost dobrou cenu v Intersportu. Prubli jsme je na téměř 20 km dlouhé trase a konečně padla tradička "Po modré", o kterou jsme se snažili asi 3x. Trochu jsme si zablbli u blízkého rybníčku, díky čemuž došlo k naprosto skvělému načasování věcí příštích: jak jsme si to tak šlapali po cestě, viděli jsme před sebou najednou poskakovat ptáčka. Snažil se ulétnout, ale nešlo mu to - měl něco s křídlem. Tak jsme ho opatrně chytili a prohlédli, vypadalo to, že mu křídlo krvácelo. Bylo nám jasné, že by tam někde umřel, tak jsme ho vzali s sebou a za pochodu volali do záchranné stanice pro zraněné živočichy v Pátku, co máme dělat. Pan vedoucí si bohužel nemohl takhle navečer přijet, tak nám dal pokyny, jak ptáčka nakrmit a "ubytovat", aby přečkal do rána, než pro něj přijede. Zvířátko bylo opravdu bojovník, statečně přestálo posledních cca 8 km u přítele v hrsti, krmení pinzetou a ubytování v krabici od bot. Nějak jsme počítali, že třeba do rána nevydrží, ale ptáček se i ráno měl k světu. Vedoucí záchranné stanice, pan Vaněk, si pro něj přijel hned v pondělí ráno a ukázalo se, že jde o špačka. Při podrobnější prohlídce ve stanici se přišlo na to, že špaček utrpěl zranění elektrickým proudem a bohužel se do přírody nevrátí, protože nebude schopný se o sebe sám postarat. Tak jsme milého špačka (člověk by neřekl, jaká jsou to krásná zvířata, dokud je neuvidí zblízka) adoptovali - finančně jsme přispěli na péči o něj a krmení.

Díky této anabázi vznikl i výlet do Pátku 17. srpna, při kterém jsme ulovili dvě tradiční kešky: Cyklostezka Matěje Rösslera a v Poděbradech kešku Vodárna. Prohlédli jsme si areál stanice, vyzvedli adopční certifikát, předali peníze a igelitku s dárky (zrní, granule, kočičí konzervu) a pěkně si popovídali.

Co se týče cvičení, tak náš tým nakonec soutěž 777 vyhrál a v posledním týdnu jsem dokonce byla vybraná já coby nejaktivnější člen. Měla jsem jako odměnu dostat knihu od Jillian Michaels Master Your Metabolism, ale jelikož nejsem z USA, nebylo možné, aby mi kniha byla zaslána. Alana z Nového Mexika sice aktivně nabízela, že bych ji mohla nechat poslat k ní a ona by mi ji potom poslala sama, ale jelikož tuto knihu už mám v češtině a dokonce přečtenou, s díky jsem odmítla a rozhodla jsem se ji věnovat jedné člence, která na mě opravdu udělala dojem tím, jak statečně bojovala se svou nemocí a i když s námi nemohla držet krok, stejně se ohromně snažila. Jiná členka zase rozdávala své přebytky, takže jsem takto přišla ke knize Making the Cut (také od JM), která u nás nevyšla. Christel ani nechtěla uhradit poštovné. Byla jsem opravdu nadšená, kolik super lidí jsem takto našla. Od konce této soutěže stránka trochu stagnuje, tak uvidím, jestli bude líp, až se vrátí lidi z dovolených.
Snažila jsem se náš tým udržet pohromadě tím, že budeme společně cvičit program Body Revolution, ale nějak se nepovedlo. No, mně samotné se to taky úplně nepovedlo. Prošla jsem první fázi a rozhodla se v ní ještě zůstat, než půjdu do fáze druhé, protože druhá polovina první fáze pro mě byla dost těžká. Přítel mi přivezl z Hradce Králové dvoukilové činky, tak "jedničku" procházím s těžším závažím, ale nebyl na to moc čas. Začala jsem totiž s další aktivitou, a to ježdění na koni. Vždycky jsem se to chtěla naučit a teď nějak uzrál čas. Takže chodím dvakrát týdně v Kolíně na jízdárnu, kde si platím lekce. Zatím jsme ve fázi klusu :)

Jídlo teď moc neřeším. Kalorie už dávno neloguju, věřím, že mám už vše "v oku". Nadále se snažím co nejvíc jíst doma a vše, co jde, dělat sami (včetně dresingů, salsy apod.). Hubnutí se zatím zastavilo, váha stagnuje (občas je o kilo míň, ale jinak stojí), ale zatím se moc nestresuji. Věřím, že časem to půjde, a musím taky trochu užít všechno to oblečení, které jsem si nakoupila, když jsem zhubla dvě velikosti. Mám pocit, že teď vydělávám jen na nový šatník :D

Ve čtvrtek odlétáme na dovolenou do Rumunska, takže plánujeme dost cestovat a nějaké ty horské túry, měřit si ale nic nebudu. Možná i nějaká ta keška se najde ;)