...z deníku jedné kačerky...

Červenec 2013

Všímám si

1. července 2013 v 18:18 | tatokalan |  Co je nového
Je to zvláštní, ale čím víc čtu o zdravé výživě a čím víc se ji snažím aplikovat na vlastní životní styl, tím víc si všímám lidí kolem. Dneska jsem zažila hned tři situace, při kterých jsem valila oči.

První byla na nádraží, kam jsem šla vyprovodit mamku, která jela na dovolenou. Mamka si šla ještě něco zařídit a já čekala s báglama u velkého okna, skrz které bylo vidět do takového toho obchůdku s jídlem, pitím, plyšáky atd. Zahlédla jsem jednu z prodavaček - dámu, která by směle mohla jít do soutěže The Biggest Loser (obezita jak prase), jak spěchá kamsi dozadu. Spěchat bylo v jejím případě celkem směšné, valila se jak dělová koule. Za chvíli se zase vynořila a za ní další prodavačka, mohla být její dvojče, stejný typ obličeje i těla. A hádejte, co nesla? Papírový tácek a na něm dva zákusky s minimálně dvoucentimetrovou vrstvou šlehačky. Na obou prodavačkách bylo vidět, jak se na to jen třesou. A vzhledem k tomu, že bylo 11 hodin, se obávám, že to byl zákusek po obědě, nedejbože rovnou oběd.

Další dvě situace se odehrály v Kauflandu, kam jsem šla udělat nákup na většinu týdne. S vozíkem tam drandili dva postarší manželé a z vozíku se radostně smálo snad deset lahví sirupu - takové to sladké umělohmotné svinstvo. Kdyby si radši nakoupili ovoce a tu šťávu si udělali sami, možná by je to vyšlo i levnějc.
Jak jsem se tak proplétala mezi regály ve snaze najít pita chleba, slyšela jsem ženský hlas prohlásit mazlivým tónem větu: "Chceš nějaké brambůrky?" V domnění, že takto mluví na svého přítele nebo manžela jsem si říkala no bože, tak ať si to zdraví ničej. Jenže pak jsem mezi regály zahlédla, že je sama a bylo mi to divné. Objela jsem regál z druhé strany právě v okamžiku, kdy říkala "A jaké chceš? Tak si vyber," a já si všimla, že je vedle ní děcko sotva čtyřleté. Lidi, ona nejenže chtěla koupit takhle malému dítěti chipsy, ale ještě mu dávala vybrat příchuť (z nichž slaninová byla ještě asi ta nejmírnější). Měla jsem sto chutí jí praštit něčím přes palici nebo na ni aspoň zařvat, ať tomu děcku proboha nezadělává na problémy. Jsem divná?

Jsem. To mi potvrdil pohled ženské na pokladně. Brambory, cibuli a kuřecí prsa v marinádě bez "éček" s bylinkami nějak přežila. Nad absencí salámů a jiných uzenin pouze pozvedla obočí. Když na pás přijely fazole, kukuřice a hrášek, už se na mě tvářila hodně zvláštně. A když si to tam pak přidrandila kukuřičná mouka a tři plechovky cizrny, vypadala hodně vyděšeně. Přitom jsem tam nechala tak dvakrát tolik peněz, než průměrný zákazník, co má napěchovaný vozík svinstvem. Tak vo co go?

Hele, já vím, že jsem divná. Teďka si tu strašně pochutnávám na svačince - horké "červené" ovoce (ostružiny, maliny, rybíz apod. - má to antioxidanty) s ricottou a špetkou vanilkového cukru. Za horké maliny se zmrzlinou a šlehačkou z restaurace už bych neměnila, fakt.