...z deníku jedné kačerky...

Červen 2013

Květen 2013

7. června 2013 v 19:12 | tatokalan |  Co je nového
Tak máme červen, tudíž by to chtělo nějak shrnout, co se stalo nového v květnu. Kačerská sezóna je v plném proudu, blížíme se k pětistovce, jsem zvědavá, jestli ji do našeho výročí 2. srpna dáme.

Výlety za keškami:
1. května jsme se vydaly já, mamka a kamarádka Jana podle Labe ke klavarskému mlýnu a zpátky. Jana si šla ulovit tři kešky, které my už máme. Poprvé jsem zažila, jaké to je, znovu objevit již nalezené krabičky a vidět v logbooku naše razítko před desítkami novějších zápisků.
4. května jsem s přítelem vytáhla kolo a jeli jsme vlakem do Pardubic, odkud jsme jeli do Kolína na kolech přes kešky. Ulovili jsme jich méně, než jsme doufali, k některým byla cesta po deštích nelákavá. Dali jsme téměř 61 km a byli celkem hotoví. Takovou bolest zadku jsem už dlouho nezažila. Uloveny kešky Rosicko-pardubická rafinérie cukru, Oskar Brázda, Valy, Dřevěná zvonice, Kladrubské pískoviště č. 1, Duny u Sváravy.
8. května jsem zase s mamkou a Janou vyrazila na znovu-lovení kešek k vodárně a do Pekla. Konečně jsem uskutečnila něco, co jsem plánovala už dlouho - popadly jsme velký pytel na odpadky, gumové rukavice a po cestě kolem Pekla sbíraly, co tam nepatřilo (některé věci byly pěkně hnusné, ani nebudu říkat, co vše jsme našly). Takže Jana to měla jako CITO :)
18. května zase s přítelem a že vyrazíme konečně na nějakou pěší "túru", že pořád jezdíme na kole. Jeli jsme vlakem do HB a šli po červené značce na vlak do Světlé nad Sázavou. Cestou jsme našli kešky Hnátův kámen, Štáflova chalupa, MUDr. Zahradnický, Jan Zrzavý, Křížek s výhledem na Lipnici. Trasa byla super, ale udělal se mi dvoupatrový puchýř na prstu u nohy a zvládla jsem si sedřít malíček u ruky - prostě hrozná zranění :D
25. května jsem zase potrápila mamku. Jely jsme vlakem do Ratboře a šly do Kolína po modré značce. Při této příležitosti jsme ulovily nejen tři kešky u rybníků - Bulhar, Podstodolák a Hládkův, ale ještě jsme vymazaly z mapy jeden "pomníček" - mysterku pod viaduktem u Hranic, tehdy jsme to s přítelem blbě spočítali. Cesta ke kešce tedy dobrodružná, připadala jsem si jak někde v Amazing Race.

Cvičení:
Ještě pořád mě baví nový styl a cvičení. Protože nemůžu běhat, vyzkoušela jsem power walking, ze kterého se ale postupně stalo spíš dálkové chození. Power walking je o rychlé chůzi (aspoň 6 km/hod.), což se mi moc nedařilo a ani to příliš nesedělo mým zádům (btw, problém je tzv. SI-skloubení, a prý na to pomáhá jedině cvičení a správné držení těla). Mezitím se na stránkách JM spustila soutěž, která se jmenuje 7-7-7 a bude trvat 7 týdnů. Jednou z podmínek této soutěže je, že po dobu 7 týdnů se má člověk snažit nachodit 7 mil celkem po 3 dny v týdnu (11,2 km - každý z těch tří dnů). Což je pro člověka, který nesedí doma, ale je zaměstnaný, docela síla. Nechtějte vědět, jak dlouho dopředu musí člověk plánovat, aby si udělal čas na takovou porci chození. Nemusí to pochopitelně být jen chození, může se jezdit na kole, běhat, převádět to pomocí různých koeficientů ze cvičení okruhů a jiných aktivit, ale pro mě je pořád nejpříjemnější a nejpřirozenější chůze. Na tuto vzdálenost přece jen PW moc provozovat nejde, chodím tak kolem 5 km/hod., ale je to velmi příjemné a povzbuzující, navíc mi to hodně pomáhá na ty bolesti zad. S Runkeeperem jsem zase začala tréninkový plán, tentokrát Running for Fat Loss, ale předělávám si ho na chůzi.

Vaření:
Co nejvíc se snažíme vařit zdravá jídla, nebo aspoň zdravější varianty vydatnějších jídel (např. hovězí Stroganoff). Nejvíc zatím vedou cukety plněné krabím masem a lívance ze sýra Cottage (po těch se může umlátit přítel). Příležitostně sem musím hodit recepty. Musím říct, že moje rodina je v tomhle naprosto úžasná - mamka uvaří, cokoliv si řeknu a přinesu recept, ať je to na první pohled sebevětší ptákovina, a přítel to vcelku ochotně sní a nebrblá, a občas se mnou vyrazí na moji sedmimílovou procházku i ve všední den. DÍKY, DÍKY!