...z deníku jedné kačerky...

Únor 2013

21. 1. - 27. 1. 2013

24. února 2013 v 20:35 | tatokalan |  Trenýrkový deníček
21. 1. 2013
Milý deníčku,
dneska je přítel doma a já mám 45 minut souvislého pohybu venku. Ráno jsem se ho z legrace ptala, kam by chtěl jít a on že k Labi. Myslela jsem si, že si dělá srandu, bude nám trvat tak půl hodiny, než se tam dostaneme! To nestihneme tam i zpátky za 45 minut! Vyrazili jsme těsně před devátou, když jsem dorazila z práce. Schválně teda, že k tomu Labi zkusíme. Vyklusávali jsme nejkratší cestou, místy ale terén nic moc a museli jsme našlapovat hodně opatrně. Jaké bylo moje překvapení, když jsme u toho Labe byli podle hlášení z mobilu asi za 17 minut! Teda ne úplně u něj, ale rozhodně na dohled. Zahráli jsme si na ledoborce (spíš sněhoborce) na Kmochově ostrově, ale to vám byla romantika! Řeka, kvákající kachny, které jsme vzbudili z nočního spánku, hvězdy na nebi, a všude ticho a totálně bez lidí - všichni zalezlí u bedny. Úžasné pocity mi kazily jen moje náhle v závějích ztěžklé nohy a mokro v botách (kdy já už si koupím nějaké běhací na fujtajbl počasí?). Při výběhu prudkého kopečka k Tescu mi náladu zkazil ještě mobil, který ztratil signál už na lávce a jaksi se načítání trasy už neobnovilo. Tohle se mi stalo už jednou, tehdy při roznášení letáku s mamkou. Nejen, že jsem musela zastavit, ale taky jsem musela nastartovat trénink znova. Kus trasy chybí (cca 600 m). To je k vzteku!
čas (toho, co to změřilo) 26 min. 46 sec. + 19 min. 12 sec.
vzdálenost 2,4 km + 1,68 km
rychlost 5,38 km/h + 5,26 km/h
tempo 11 min. 9 sec./km + 11 min. 25 sec./km
spáleno 176 + 136

***

23. 1. 2013
Milý deníčku,
nechali mě tu samotnou, bez jídla... přítel v práci, poslední jídlo banán v půl sedmé večer. To se to blbě běhá. Když jinak to nejde. Nožičky byly pěkně těžké. Po ulicích jen pár pejskařů, kteří se mě asi trochu lekli. A pak policajti. Nějak si berou k srdci to svoje heslo. Potkala jsem jejich auto asi 3x a pokud to byli pořád ti samí, museli ze mě mít docela srandu. Těch 3,2 km na trénink jsem jen tak tak dala, cítím v kostech, že dlouho už plán dodržovat nezvládnu. Bohužel ve své práci nesedím, musím pořád chodit, takže pak ještě moje nohy přinutit něco dělat je trochu problém. Navíc teď v zimních botách po tom pracovním chození celkem bolí. Ale už jsem sama se sebou udělala dohodu, že až nebudu zvládat, z plánu se odepíšu, ale běhat budu chodit dál. A až ucítím, že to chci znovu zkusit, tak se do plánu zase zapíšu.
čas 35 min. 11 sec.
vzdálenost 3,28 km
rychlost 5,59 km/h
tempo 10 min. 44 sec./km
spáleno 244

***

25. 1. 2013
Milý deníčku,
a končím s tréninkovým plánem! Tohle fakt nemám zapotřebí. Vyrazili jsme s přítelem na intervaly, přišlo nám teda, že je dost hnusná zima. Ale když už jsme jednou venku... vyrazili jsme hledat chodník, který by tolik neklouzal. Bohužel při této pátrací akci jsme se ocitli dost daleko od domova, a tak místo cca 25-30 minut jsme byli venku skoro 3/4 hodiny. Já byla navíc fakt hodně unavená, sotva jsem pletla nohama. Chtělo se mi si někam sednout a spáááááát. Po skončení intervalů jsme byli pořád cca 2 km od domova, rozhodla jsem se, že to vezmu chůzí, na běh jsem neměla síly, motala se mi hlava. Jenže na nás najednou začaly zamrzat zpocené svršky! Ani nevím, jak jsme se nakonec dostali domů, pamatuju si na pokus o běh, na přítele, který mě držel za ruku a pak podpíral kolem pasu, na poslední zoufalé metry k domovu... a na pohled na teploměr, který ukazoval -12 stupňů! WTF! Tohle jako už fakt teda ne-e, nejsem žádný polární medvěd. Moje tělo už stejně poslední dobou sténá, že běh je pro něj příliš jednostranná aktivita, takže jsem se rozhodla obnovit domácí posilování u Nintenda Wii a běh v těchto teplotách nezařazovat. Ale i tak jsem u plánu vydržela 4 týdny z osmi, což je u mě obrovský úspěch. Někdy se k němu určitě vrátím :)
čas 43 min. 43 sec.
vzdálenost 4,12 km
rychlost 5,66 km/h
tempo 10 min. 36 sec./km
spáleno 327

***

27. 1. 2013
Milý deníčku,
tak a mám to. Na těch zamrzlých a zasněžených terénech jsem si zase vyběhala bolavé koleno. Jen doufám, že se to zase nerozjede jako v létě, kdy jsem skončila na injekcích. Budu na něj muset být opatrná. Rozhodla jsem se, že si lehce zatancuju Just Dance 2. Kupodivu i při tom mě to koleno zlobilo :( Ale i tak jsem to vydržela hodinu a orientačně vypotila kolem 450 kcal.

CELKOVÁ STATISTIKA TOHOTO TÝDNE:
běh: 11,35 km
cross-training: 1 hod.

14. 1. - 20. 1. 2013

24. února 2013 v 20:07 | tatokalan |  Trenýrkový deníček
15. 1. 2013
Milý deníčku,
dneska jsem poprvé vynechala trénink :( Já za to ale fakt nemůžu. Cestou do práce jsem si všimla, že se nikdo neobtěžoval prohrnovat napadaný sníh, takže chodníky nebyly vůbec vidět. Z okýnka autobusu jsem zadumaně sledovala, kde se nějaké známky prohrnování objevují a kde by se dalo běhat. Prohrnovalo se de facto jenom u hlavní silnice, no ale tak co, kdyžtak budu běhat sem a tam. Jenže cestou z práce nastal další zádrhel. Stoupla jsem na onen prohrnutý chodník a noha mi podjela (kloužou, pane, kloužou). A to jsem měla zimní boty. Co by to teprve udělalo v letních rychloběžkách?! Moje nožky mám teda ráda, nechci riskovat zranění. Musela jsem tedy překousnout fakt, že si zacvičím doma a že v mém trenýrkovém plánu bude červené okénko. (Tohle mi teď připomnělo dobu, kdy jsem si coby nadšená skautka vedla foglarovský Modrý život :D). Ale no tak ta zumba taky nebyla špatná!

***

17. 1. 2013
Milý deníčku,
hurá, přítel je doma, na ledovku napadl čerstvý sníh, jde se běhat. Ehm, intervaly (nehurá). Vzali jsme to podle hlavní, kde byl terén jakž takž, ale jakmile jsme na křižovatce zahnuli směrem k Modrému bodu, začaly být chodníky katastrofální. Do toho mobil neúprosně vyřvával, že teď, zrovna TEĎ je čas na minutu běhu a nezajímá ho, že je po kotníky sněhu. Nebo že musím ufuněná a klouzající běžet zrovna kolem nějakých mládežníků, kteří se mi akorát chechtají. Hele, chtěla bych vás vidět, frajery! Místy intervaly připomínaly spíš lehký jogging, přece se kvůli mobilní ženský nezabiju, no ne? Domů jsme už nějak doklouzali, hlavní je, že jsme přežili!
čas 30 min. 57 sec.
vzdálenost 3,19 km
rychlost 6,18 km/h
tempo 9 min. 43 sec./km
spáleno 269

***

19. 1. 2013
Milý deníčku,
dneska běhat teda nejdu, je -8 stupňů! Ale musím roznášet letáčky, takže pohyb mít budu. Škoda, že mi na dnešek nevyšlo oněch 45 minut souvislého pohybu. Vyrazila jsem po poledni, navlečená do třech vrstev oblečení, vybavená rukavicemi, neklouzavými kotníčkovými botami, čepicí, GPS, papírovými plánky a brašnou s letáčky. Připadala jsem si jako norský polárník. Srdnatě jsem vyrazila, ale řeknu vám, zima jak v Rusku! Po půl hodině se mi chtělo domů, po hodině a půl čůrat. Po dvou hodinách jsem necítila prsty na rukou (rukavice jsou při roznášení letáčků na pár věcí...). Před totálním umrznutím mě zachránilo jenom to, že jsem se poslední hodinu vykašlala na paneláky a vyrazila dost ostrým tempem do ulic s baráky, kde jsem kolikrát na vhození letáku do schránky nemusela ani zastavit. Celkem jsem tam vydržela tři hodiny, z toho ale téměř polovina času nebyla pohyb, nýbrž podupávání u schránek a vhazování letáků dovnitř. Doma jsem se musela znova seznámit se svými stehny, protože jsem nějakou dobu vůbec necítila, že je mám. První hodina, kterou jsem strávila doma, byla strašně nepříjemná. Bylo mi hrozně divně, točila se mi hlava, šíleně mě bolelo břicho, ruce... že bych nějak omrzla či co?
čas (čistý čas pohybu) 1 hod. 58 min. 31 sec.
vzdálenost 7,69 km
rychlost 3,89 km/h
tempo 15 min. 25 sec./km
spáleno 611

CELKOVÁ STATISTIKA TOHOTO TÝDNE:
chůze: 7,68 km
běh: 3,15 km
cross-training: 0,8 hod.

Motivace podruhé

22. února 2013 v 0:01 | tatokalan |  Trenýrkový deníček
Možná vás napadlo, že jsem se na všechno vykašlala a už zase nic nedělám. Opak je pravdou, poslední dobou jsem sice omezila běhání (počasí je e-e), ale podařilo se mi navýšit domácí cvičení skoro na hodinu denně. Že tím značně trpí můj časový rozvrh, to nemusím ani zmiňovat. Už třikrát jsem plánovala, že napíšu další pokračování deníčku, ale prostě jsem se k tomu nedostala. Příští týden mě čeká ještě supl dvou kurzů přídavkem k mým stávajícím, takže budu muset asi překopat i plán cvičení. Tak aspoň zase trošku motivace:

TO, CO JÍŠ V SOUKROMÍ, UKAZUJEŠ NA VEŘEJNOSTI.
***
Jen proto, že na sobě momentálně nevidíš změny, přece neznamená, že se nikdy nestanou.
***
Pokaždé, když si řekneš, že nemáš čas, někdo, kdo má ještě míň času než ty, zrovna někde běhá.
***
Je jedno, jakým tempem postupuješ dopředu. I když to půjde pomalu, vždycky budeš dál než ti, co zrovna sedí na gauči.
***
NEJDE O TO MÍT ČAS. JDE O TO SI HO UDĚLAT.
***
Dnes je ten ZÍTŘEK, o kterém jsi mluvil VČERA!
***
Za měsíc si budeš vyčítat, že jsi dnes nezačal.
***
Přestaňte soutěžit s ostatními. Začněte soutěžit sami se sebou!
***
Pokud neradi začínáte znovu, NEPŘESTÁVEJTE!
***
Vůle je svým způsobem sval - čím víc ji trénuješ, tím je silnější.
***
Nejprve se vás budou ptát, PROČ to děláte. Ale pak se začnou ptát, JAK to děláte.
***
Akceptuj to, co nemůžeš změnit. Změň to, co nemůžeš akceptovat!
***
Co tě nezabije, to tě posílí :)

7. 1. - 13. 1. 2013

6. února 2013 v 11:59 | tatokalan |  Trenýrkový deníček
7. 1. 2013
Milý deníčku,
dneska první den v práci. Po 16 dnech volna to byl docela šok. S sebou jsem si vzala banán, abych byla schopná večer jít běhat. Normálně konec pracovního dne vypadá takhle: domů se dostanu kolem 20:30, vlezu do sprchy, najím se, padnu k PC a něco si hraju nebo čtu. Případně se dívám na nějaký film. Dneska byl scénář následující: domů se dostanu kolem 20:30, převléknu se, s přítelem půjdu běhat, vlezu do sprchy, najím se, padnu k PC (nebo spíš do postele). Práce byla OK. Horší to bylo, když jsme ve 20:05 skončili a zjistili, že nám sekuriťáci zamkli bránu. Ona se totiž má zamykat ve 20:00, ale máme s nimi domluveno, že ji kvůli večerním kurzům zamknou až ve 20:30. Milí sekuriťáci to ale přes Vánoce jaksi ráčili zapomenout a zamkli podle předpisů. Takže co teď? Já bych přelezla, ale co studenti, navíc většina z nich jezdí autem... Takže jsem musela volat šéfovi, šéf volal správcové, správcová volala sekuriťákům... docela kabaret. Do toho já volala domů, že přijdu dýl. Přítel se mě ptal, jestli opravdu chci ještě jít běhat. Ujistila jsem ho, že ano (i když už jsem si až tak jistá nebyla). Domů jsem se dostala asi ve 20:50, převlékla jsem se a šli jsme běhat. Vyrazili jsme asi ve 21:10, tedy v době, kdy jsem myslela, že už budeme doma, protože jsme měli běžet 2,4 km. Můj žaludek silně protestoval, že jako co to jéééé, už jsi se měla dávno najíst, co blbneš?! Navíc si přítel usmyslel, že provokování s aukcí už bylo dost a že začne taky běhat a trasu že vybírá on. Následkem toho jsme běželi například přes areál nemocnice, kde jsem se kousek od vrátnice šprajcla, že já teda kolem toho plešatého dědka v kukani běžet nehodlám, a namířila jsem to oklikou k výjezdu sanitek. Naštěstí zrovna žádná nejela. Strašně mě bolely nohy a jenom jsem se modlila, ať už je konec a dostaneme se domů. Nikde jsem nepadla, domů jsme se dostali :)
čas 29 min. 6 sec.
vzdálenost 2,62 km
rychlost 5,40 km/h
tempo 11 min. 7 sec./km
spáleno 197

***

9. 1. 2013
Milý deníčku,
další den, kdy pracuju až do večera a mám naplánované běhání. Navíc podle trenýrkového plánu běhám intervaly. Super, horší kombinaci si představit nedovedu. Mamka mi slíbila, že půjde se mnou a roznese do schránek pár letáčků. Šly jsme do Štítar a já jsem jí řekla, kudy má chodit, že párkrát kolem proběhnu a pak půjdeme domů. Vyrazily jsme těsně po půl deváté a já si v klidu začala vydupávat a funět svoje intervaly. Při druhém kolečku mi začalo být divné, že jsem mamku nepotkala. Při třetím už mi to bylo divné hodně. Jakmile jsem dokončila intervaly, začala jsem lehce vyklusávat a přitom nahlížet do všech ulic. Myslela jsem si, že třeba mamka byla hotová dřív a začala roznášet v jiných ulicích. Když jsem ji nikde neviděla, tak jsem vytáhla mobil a volala jsem, kde je. Byla úplně jinde, než měla být. Jakmile dorazila na první křižovatku, zapomněla všechno, co jsem jí říkala a zahnula. Blbě. Takže došlo k dobrému zmatku a já nechtěla jít domů, protože bychom nevěděly, kde letáčky jsou a kde ne. Zpocená, naštvaná a utahaná jsem vzala kupu letáčků a šla mamce s roznášením pomoct. Roznášely jsme asi hodinu, než jsme si byly jisté, že budeme na mapě vědět, kde jsme byly. Domů jsem dorazila úplně hotová a rozklepaná zimou. Chodím běhat v lehké větrovce, protože se při běhání zpotím, ale na pomalou chůzi v teplotách kolem nuly to vážně nebylo. Ale jak mi chutnal ten zeleninový salát s grilovaným kuřetem!
čas 28 min. 8 sec.
vzdálenost 2,6 km
rychlost 5,55 km/h
tempo 10 min. 49 sec./km
spáleno 200

***

11. 1. 2013
Milý deníčku,
dneska to bylo s prací lepší, protože jsem končila před šestou večer. S přítelem jsme vyrazili běhat po osmé, namířili jsme si to novou silnicí s cyklostezkou k vodárně. Bylo celkem zima, asi začnu běhat s rukavicemi. Na cyklostezce jsme potkali mladého muže, který taky běhal. Musela jsem se smát, jak jsme všichni nabalení jako cibulky. Jelikož si z tohoto tréninku nic speciálního nepamatuju a na Runkeeperu taky žádnou poznámku nemám, beru to tak, že se nic zvláštního nestalo. Prostě jsme si poběhali na sídlišti u vodárny a pak zase běželi domů. Škoda jen, že se při žádném tréninku zatím necítím tak dobře a vítězně, jako při tom prvním. Ale ono to snad přijde. Prý chvíli trvá, než se začnou vyplavovat endorfiny.
čas 30 min. 50 sec.
vzdálenost 2,98 km
rychlost 5,79 km/h
tempo 10 min. 22 sec./km
spáleno 226

***

13. 1. 2013
Milý deníčku,
dneska byla zima. Jakože opravdu Zima. ZIMA! Rozhodla jsem se, že dnešních 45 minut pohybu venku vmáčknu do roznášení letáků. Nabalená, s čepicí a rukavicemi, jsem vyrazila odpoledne s mamkou křížem krážem po našem sídlišti. Když jsme asi za hodinu a půl skončily, při pohledu na mobil jsem myslela, že mě trefí šlak. Ten blbeček se pauznul po 500 metrech a už nepokračoval. Takže se mi započítalo jenom těch 500 metrů. Kdeže by se mi započítalo 45 minut chůze venku... Takže nezbývalo nic jiného, než mamku nechat jít domů a vyrazit na dalších 45 minut. Úžasné. Frustrující. Ještě víc frustrující bylo, když jsem si uvědomila, že jsem mohla vzít s sebou další letáčky. Další frustrující věcí byl telefonát od přítele, který mi vynadal, co ještě v takové zimě dělám venku a trval na tom, ať se ihned vrátím domů. Nevrátila jsem se. Vydržela jsem. Ale bylo to na hraně. Domů jsem dorazila zmrzlá jak fík a navíc ta grilovaná ryba, na kterou jsem se tak těšila, byla dost tučná :(
čas 49 min. 41 sec.
vzdálenost 4,28 km
rychlost 5,17 km/h
tempo 11 min. 36 sec./h
spáleno 321

CELKOVÁ STATISTIKA TOHOTO TÝDNE:
Běh: 8,15 km
Chůze: 4,28 km

Můžu pomocí Wii zhubnout?

5. února 2013 v 18:04 | tatokalan |  Nintendo Wii
Takhle zní otázka mnoha lidí, kterým řeknu, že cvičím s Nintendem Wii. Diskutují o tom i odborníci. Jedni říkají ano, jiní ne. Tak se nad tím pojďme zamyslet:

Nintendo Wii je herní konzole. Jakýkoliv fitness program je přese všechno jenom hra. Není to osobní trenér, není to posilovací přístroj. Balanční podložka nedokáže zázraky. Pokud budeme používat jenom tyto věci, nezhubneme. Jsem toho důkazem - Nintendo Wii máme rok a kousek. Celou tu dobu na něm celkem pravidelně cvičím - pokud necvičím, je to proto, že cvičím jinde, běhám, jezdím na kole, chodím... za celou tu dobu jsem nezhubla ani kilo. Respektive to bylo kilo dolů, kilo nahoru, určitě to znáte. Ale vidím a hlavně cítím, že se mi postava změnila. Ne nějak rapidně, ale rozhodně tu a tam ubyly centimetry a moje svaly zjistily, k čemu je vlastně mám. Takže odpověď zní: ne, pomocí Wii nezhubnu. Wii mi může pomoci zhubnout.
Na tuto konzoli existuje celkem dost různých fitness programů. Každý si musí vybrat ten, který mu bude vyhovovat. A hlavně, není to o tom zacvičit si tu a tam, ale chce to aspoň 4x týdně min. 30 minut. Pokud chci zhubnout, musím si hlídat, co jím. Je to prostá matematika: kalorie dovnitř vs. kalorie ven. Aneb jadrně česky řečeno: "Vono to chce nežrat, víme?" Je to jednoduché, abych zhubla, musím vydat víc energie, než jí do sebe dostanu. Takže buď cvičit jak blázen, na což není čas a průměrného českého člověka by to zabilo, nebo míň jíst. Že se nechcete vzdát oblíbených dortíků, čokolády, hamburgerů nebo něčeho jiného? No problem, jezte si, co chcete, ale nepřelezte kalorie. Taky člověk nesmí cvičit jen proto, aby se pak mohl naprásknout.
Běžně se doporučuje pro ženskou v mém věku a mého zaměstnání cca 2000 kcal na den. Takže v současnosti se snažím jíst cca 1800 kcal denně. Taky si hlídám příjem tekutin, můj pitný režim je sice celkem dobrý, ale občas - třeba v práci - těžko odhadnu, kolik jsem vlastně vypila. Takže si to teď měřím na sklenice. Piju hlavně vodu, s tím problém nemám, sladké svinstvo typu Cola, Fanta apod. jsem měla ráda naposledy jako teenager, teď si to dám jen příležitostně třeba v restauraci. Pokud piju džus, tak si ho ředím sodovkou, chutná mi to tak. Našla jsem moc pěknou stránku http://www.myfitnesspal.com, kde si to všechno můžu naklikat - jídlo, pití, cvičení a vidím, jak na tom jsem.

Verdikt tedy zní:
POMOCÍ WII NEZHUBNETE, ALE WII VÁM POMŮŽE ZHUBNOUT.
Že by byl čas na dietu?

30. 12. 2012 - 6. 1. 2013

3. února 2013 v 12:41 | tatokalan |  Trenýrkový deníček
30. 12. 2012
Milý deníčku,
první týden tréninku začínám už nedělí, protože to byl den D - první den běhacího trenýrkového plánu. Strašně jsem se na to těšila, ale taky se toho bála. Překvapivě se přihlásil přítel, že půjde se mnou, aby mě někdo neukradl. Zatvrzele jsem totiž stála na svém rozhodnutí, že za světla nikam běhat nepůjdu, aby na mě lidi blbě nekoukali. A co kdybych náhodou potkala nějakého svého studenta, brrrr. Vyrazili jsme chvilku před šestou hodinou večer a já se rozhodla, že tím svým želvím tempem zkusím běžet, dokud to půjde. Zamířili jsme podle Kauflandu mírně do kopečka a pak do Štítar, kde to bylo zase trochu z kopečka. U hlavní jsme přemýšleli, jestli doleva nebo doprava, dali jsme se doleva po panelech a osvíceni náhlým rozhodnutím přeběhli hlavní a namířili si to nad Peklo. Silnička se změnila v mírně rozbahněnou polní cestu a my zjistili, že by nebyl až tak špatný nápat nosit s sebou baterku. Za svitu přítelova mobilu jsem bojovala s terénem i se svými plícemi, protože tam byl trochu prudší kopeček. K mému naprostému úžasu jsem pořád ještě běžela. Přítel mi říkal, abych nebláznila a přešla do chůze, ale zas tak špatně jsem se necítila a já jsem občas hrozný beran, chci něco dokázat, ať to stojí, co to stojí. Když jsem nahoře na poli konečně přestala plivat kousky vnitřností a mlha před očima se začala rozplývat, zjistila jsem, že u pole postavili nový obchod pro zvířata - ani jsem o tom nevěděla. No vida, co člověk objeví při běhání. Protože při prvním workoutu jsme měli urazit vzdálenost "jen" 2,4 km, rozhodli jsme se už zamířit domů. Přítel opět ponoukal, ať přejdu do chůze, ale já si řekla, že těch posledních pár set metrů domů už zvládnu a navíc to bylo zase mírně z kopečka. U baráku se mi tedy nohy slušně klepaly, ne že ne. Ale byla jsem na sebe strašně pyšná :)
čas 31 min. 30 sec.
vzdálenost 2,85 km
rychlost 5,42 km/h (uff, pomalejší než moje chůze)
tempo 11 min. 4 sec./km
spáleno 205 (taky nic moc, při zumbě spálím 2x víc)

***

1. 1. 2013
Milý deníčku,
dneska byl přítel v práci a já tak ztratila bodyguarda a podporu v jednom. Navíc trenýrkový plán rozhodl, že se budou běhat intervaly. To je pro mě ale zatím hrozně náročné, protože to znamená, že se musím snažit běhat rychleji a rozhýbat ten můj skoro-metrák je fakt síla. Navíc, když se snažím běžet rychleji, tak hrozně dupu. Rozhodla jsem se proto, že půjdu do Štítar, kde jsou všichni večer zalezlí doma a nikde nikdo. Mamka se rozhodla, že si udělá zdravotní procházku a půjde se mnou. Určila jsem jí, kudy má jít, aby se mi neztratila, protože se mnou neudrží tempo ani náhodou - i když jsem hodně pomalá. Vyrazily jsme po půl sedmé večer - zatím to jde, když je volno, až budu v práci do osmi večer, bude to horší - já lehkým zahřívacím klusem a mamka svým tempem. Po pěti minutách rozehřívání přišel první minutový interval. "Šlápla" jsem na to a za chvíli už funěla jak lokomotiva. Ještě, že ten úsek nebyl delší. Intervalů mělo být osm a mně už při druhém slušně tuhly nohy. Ta minuta a půl byla vždycky tak akorát na to, aby si člověk posbíral kosti a plíce. Navíc jsem dělala takové kolečko, které vedlo naprostou tmou kolem garáží, kde ta silnice nebyla úplně hladká (grrr, zase jsem si nevzala baterku). Všude bylo ticho a do té naprosté tmy a ticha moje trenérka z mobilu vyřvávala anglicky, jak a kdy mám běhat. Ještě, že jsem nikoho nepotkala... Poslední dva intervaly jsem běžela se zatnutými zuby na plácku u silnice, kde bylo světlo, protože jsem se bála, že se u těch garáží už přerazím, vůbec jsem necítila nohy. Po workoutu jsem vyloženě s úlevou zamířila z kopečka domů a užívala si ten svůj pomalounký jogging - člověk si začne vážit i takových věcí. Proti mně po chodníku kráčela dvojice tak v mém věku a musela mě vidět už z dálky - chodník byl hodně dobře osvětlený. Šli do sebe zavěšeni, roztaženi přes celý chodník a myslíte, že mi aspoň o centimetr uhnuli? Jasně, že ne! Příště do nich vrazím, do frajerů a bude mi to jedno.
čas 29 min. 12 sec.
vzdálenost 2,73 km
rychlost 5,61 km/h
tempo 10 min. 41 sec./km
spáleno 201

***

3. 1. 2013
Milý deníčku,
na dnešek jsem se těšila dvojnásobně. Jednak proto, že byl zase jen lehký běh 2,4 km a pak taky proto, že byl přítel doma a slíbil mi, že poběží se mnou. Mám ještě pořád volno, takže pohoda. Vyrazili jsme před sedmou směrem k vodárně. Je to mírně do kopečka a celou dobu proti nám foukal dost nepříjemný a studený vítr. Přítel se rozhodl, že jelikož je unavený z práce, běhat nebude, ale jenom půjde. Což o to, on při mém běhu zvládá naprosto v pohodě chodit - už jsem se zmínila, že můj běh je pomalejší než chůze? Nejdřív se se mnou snažil konverzovat, ale já jen občas těžce vydechla jednoslabičnou odpověď a zase jsem se soustředila na svoje funění - dýchat nosem je při pokusu o běh fakt náročné. Po chvíli ho to přestalo bavit a ztichl. Až moc podezřele. Po očku jsem se na něj podívala a zjistila, že něco kutí na svém mobilu. Trvalo mi jen okamžik, než jsem pochopila, že dává přes mobil věci do aukce na WoW (World of Warcraft, kdo neví, co to je, ať si to najde na netu)! To mě dostalo. Já se tu snažím, funím, plivu pajšl a on při tom mém běhu naprosto v pohodě jde takovým tempem, že ještě zvládá datlovat do mobilu! V mozku se mi vystřídalo asi padesát různých nadávek (pokud byste namítli, že TOLIK jich čeština nemá, tak vás ujišťuju, že jsem začala češtinou, pokračovala angličtinou a skončila rumunštinou). Umínila jsem si, že se musím zlepšit v běhání natolik, aby mu TOHLE!!! už neprošlo. No, aby ponižujících pocitů nebylo dost, když jsme dobíhali k baráku a pode mnou se vyloženě klepaly nohy, potkali jsme boubelatou sousedku. V těsné kabince výtahu jsem se snažila moc nedýchat, aby nebylo vidět, jak jsem ufuněná, a zároveň jsem doufala, že moc nesmrdím potem. Já se totiž při tom "běhání" hrozně potím - no jako každý hrošík, který se hýbe. Sousedka se na mě pátravě dívala a po chvíli trapného ticha poznamenala: "Jste nějak uřícená." No jasně, můj obličej ještě i půl hodiny po běhání připomíná přezrálé rajče. Já jsem zrovna ukládala trasu, tak jsem utrousila, že aby ne, když jsem právě uběhla 3 a něco km. Sousedce vypadly oči a nějak divně ztichla. Když už jsem skoro vystupovala, tak sotva slyšitelně vydechla: "No jo, to by asi měl dělat každý..."
čas 36 min. 12 sec.
vzdálenost 3,28 km
rychlost 5,43 km/h
tempo 11 min. 3 sec./km
spáleno 244

***

5. 1. 2013
Milý deníčku,
dneška jsem se dost bála. Na programu byl souvislý pohyb po dobu 45 min. - kdybych chtěla jenom chodit, tak se toho nebojím, ale já jsem si řekla, že zkusím co nejvíc z tohoto času běžet. Minulý trénink jsem běžela 36 minut, tak těch 45 už není o tolik víc... Problém byl ale v tom, že trénink připadl na den, kdy se obvykle nemůžu vůbec hýbat. Rozhodla jsem se ale, že to zkusím a pokud to vážně nepůjde, vrátím se domů. Přítel měl službu, takže jsem na to byla sama. Počkala jsem si pěkně na tmu a před sedmou vyrazila. Od pondělka už budu chodit zase do práce, takže tohle byl poslední trénink v době, kdy moje tělo bylo ještě odpočaté a já si svobodně mohla vybrat, v kolik vyrazím. Chtěla jsem se držet blízko domova, kdyby se mi udělalo špatně, takže jsem zvolila chodníky u nás na sídlišti. K mému překvapení to docela i šlo, jen jsem se zadýchávala víc, než obvykle. Já to zkrátím - vydržela jsem to, ale vyloženě se zaťatými zuby. Občas jsem se přistihla, že se mi nohy samy od sebe jakoby zastavují a já se skoro nepohnu z místa, i když pořád běžím. Vždycky jsem je musela přinutit, aby se posunuly směrem dopředu. Bolesti v holeních a lýtkách byly obrovské, ke konci už mě začalo i píchat v chodidlech. Po doběhu k našemu baráku mi pořád ještě chyběla asi minuta a půl, tak jsem šla oběhnout parkoviště a vyloženě toužila po sprše a relaxaci u PC. Negativní věc: tréninkový plán asi dlouho nevydržím, protože další týden musím skloubit trénink s prací a následující týden se dávky zvyšují a já mám co dělat zvládnout tyhle. Pozitivní věc: Před týdnem jsem ještě souvisle neuběhla ani 500 m a teď jsem vydržela souvisle běžet 45 minut a ještě u toho dýchat nosem. Mám na to takový recept - 4 kroky nádech, 4 kroky výdech. Občas střídám 4 kroky nádech a 2 kroky výdech, moje tělo na to někdy přejde automaticky a já nevím, proč. Snažím se o kompletní dýchání - do hrudníku, pod klíční kosti, do břicha (díky, Regino z břišních tanců, která jsi mě kdysi naučila, jak se dýchá do břicha) a díky tomu mě většinou nikde nepíchá. Spíš bojuju s tou bolestí holení a lýtek. Doma mě pobavilo, že když jsem nahrála trasu do PC, měla na mapě tvar srdíčka :)
čas 45 min. 32 sec.
vzdálenost 4,18 km
rychlost 5,51 km/h
tempo 10 min. 53 sec./km
spáleno 323

CELKOVÁ STATISTIKA TOHOTO TÝDNE:
Běh: 13,08 km.

Motivace

3. února 2013 v 11:48 | tatokalan |  Trenýrkový deníček
Motivace je hrozně důležitá, ať člověk dělá cokoliv. Pokud se ale pustí do boje se svým tělem, bolestí, leností a dalšími podobnými roztomilostmi, může být motivace tím jediným, co vás přinutí vstát z gauče (křesla, židle - nehodící se škrtněte) a jít se hýbat. Při svých výletech po internetu občas narazím na citáty, které jsou mojí motivací. Budu je sem vkládat a zapisovat.

Necvičím proto, aby se do mě zamiloval kluk.
Necvičím proto, aby lidi mohli zírat na moje tělo v bikinách.
Necvičím kvůli lichotkám.
Cvičím proto, abych byla ZDRAVÁ.
Abych se cítila dobře.
Abych na sebe mohla být pyšná a říct: "Moje tvrdá dřina a vytrvalost se vyplatily."
Abych žila dlouhý a zdravý život.
Proto cvičím - pro SEBE!


















***
Trvalo to déle než jeden den, abys přibrala.
Abys zhubla bude také trvat déle než jeden den.
Hýbej se.
***
Tohle je zajímavá slovní hříčka, která se nedá aplikovat na češtinu. SORE znamená bolavý, SORRY všichni jistě znáte. Takže v překladu to znamená "Buď budeš zítra bolavý, nebo ti to bude líto. Tvoje volba." - jenže překladem to bohužel ztrácí to kouzlo, které to má v angličtině.
***
Cvičením odměňujeme svoje tělo endorfiny a větší silou.
Netrestáme ho za to, co jsme snědli.
***
Kdo si myslí, že nemá čas na cvičení, bude si dříve či později muset najít čas na nemoc.
(Edward Stanley)
***
Ještě nejsem u cíle, ale jsem blíž, než jsem byla včera.
***
Neexistují lidé, kteří mají pevnou vůli a ti, kteří ji nemají.
Existují pouze lidé, kteří se chtějí změnit, zatímco ostatní nechtějí.
(James Gordon)
***

Trenýrkový plán

2. února 2013 v 17:32 | tatokalan |  Trenýrkový deníček
Každý správný sportovec potřebuje tréninkový plán, i když se jedná o sportovce rekreačního. Člověka nebaví jen tak pobíhat, chce si vést záznamy, tabulky, rychlosti, kalorie a podobné roztomilosti. Někdy si říkám, jestli vlastně necvičím jenom kvůli tomu, abych měla co zapisovat. Já jsem člověk, který návody vysloveně miluje. Nedokážu hrát počítačovou hru, aniž bych si o tom na internetu nepročetla všechno možné i nemožné. Nemohla jsem cvičit doma, protože mi nikdo neříkal, co mám dělat - až jsme pořídili Nintendo Wii. Nemůžu se jen tak jít projít nebo projet na kole, musím si k tomu stáhnout do GPS pár kešek, abych měla cíl. A proto jsem opětovné pokusy o běhání začala s tréninkovým plánem.

Už poměrně dlouho používám RunKeeper a dřív tam měli tréninkové plány za penízky. V září se ale pochlapili (asi jim to nikdo nekupoval) a rozhodli se je uvolnit zadarmo. Navíc s chytrým telefonem (mimochodem, k tomu, že po mnoha letech změním telefon mě přesvědčilo jenom to, že na něm můžu mít fitness aplikace a počítat si tam kalorie) se plán zobrazí i na displeji a můžu si daný trénink pustit na mobilu, takže mi to při běhu říká, co mám zrovna dělat (už by to chtělo koupit si handsfree, on to není úplně dobrý pocit belhat se po sídlišti a k tomu nějaká mužatka vyřvává nahlas anglicky, kolik mám kilometrů a minut).
Malý problém je, že pro úplného běžeckého antitalenta-začátečníka tam nic nebylo. Tak jsem se zapsala do slibně vypadajícího plánu Beginner 5K, kde bych po 8 týdnech měla být schopná se posunout z "ujdi 5km" do "uběhni 5km závod". Při pohledu na rozpis tréninků mi bylo jasné, že celý plán nedám ani náhodou, ale řekla jsem si, že se ho zkusím držet co nejdýl. Ale pro jistotu jsem si ten tréninkový plán překřtila na plán trenýrkový.

Takhle plán vypadá (jsou jen liché dny, protože každý sudý se odpočívá):
Den 1: 2,4 km rychlá chůze nebo pomalý běh
Den 3: 8 x 1 min. intervaly (1 min. středního běhu a 1,5 min. chůze)
Den 5: jako Den 1
Den 7: 45 min. rychlá chůze nebo pomalý běh
Den 9: jako Den 1
Den 11: 8 x 1 min. intervaly (1 min. rychlého běhu a 1,5 min. chůze)
Den 13: jako Den 1
Den 15: jako Den 7
Den 17: 3,2 km běh
Den 19: 10 x 1 min. intervaly (1 min. rychlého běhu a 1,5 min. chůze)
Den 21: jako Den 17
Den 23: jako Den 7
Den 25: jako Den 17
Den 27: jako Den 19
Den 29: 4 km běh (samozřejmě by se mělo i zrychlovat, už by to neměl být jogging)
Den 31: 13 x 1 min. intervaly (1 min. rychlého běhu a 1,5 min. chůze)
Den 33: jako Den 29
Den 35: 50 min. rychlá chůze nebo pomalý běh
Den 37: jako Den 29
Den 39: jako Den 31
Den 41: jako Den 29
Den 43: jako Den 35
Den 45: 4,8 km běh
Den 47: 12 x 1,5 min intervaly (1,5 min. rychlého běhu a 1 min. chůze)
Den 49: jako Den 45
Den 51: jako Den 35
Den 53: 20 min. pomalého běhu
Den 55: závod na 5 km

Takže to dělá 28 workoutů během 55 dnů. Je mi jasné, že zrychlovat se u mě nedá, budu muset opatrně a pomalu, kvůli tomu mému koleni. Navíc u mojí váhy je to o tom, že abych byla schopná uběhnout trochu delší vzdálenost, musím našlapovat hrozně opatrně a pohybovat se pomalu, abych všechno udýchala nosem, jak se má - na to je zima skvělé období, nedýcháš nosem a šup, už tě bolí v krku, dobře ti tak ;)