...z deníku jedné kačerky...

Leden 2013

Wii Fit Plus

30. ledna 2013 v 13:05 | tatokalan |  Nintendo Wii
V létě jsem konečně díky intenzivním kurzům dokázala našetřit onu magickou částku a zakoupit tento báječný vynález na Nintendo Wii. Báječným vynálezem myslím balanční podložku, která vnáší naprosto nový rozměr do cvičení u Nintenda Wii. K podložce je přibalen disk Wii Fit Plus, což je vylepšená verze původního Wii Fit, které je v zahraničí nejlépe hodnoceným fitness programem pro tuto konzoli.
Podložka se napájí čtyřmi tužkovými bateriemi a je výborná na procvičení rovnováhy. I když její velikost vypadá dostatečně, v průběhu cvičení si člověk přeje, aby byla dvakrát tak velká. Zároveň slouží jako přesná váha (no nevím, naváží mi o 1,5 kg víc než naše digitální váha). V programu máte grafy, kam se zaznamenává váha, BMI index a kde se dají nastavit cíle (např. zhubnout 3 kg za měsíc). Vážit se může celá rodina, včetně mimin a psů, mimina a psi ovšem nemohou cvičit (leda by si je člověk vzal místo činky). Vše je infantilně roztomilé, protože program používá oblíbené postavičky Mii. Co mě kapitálně pobavilo je, že postavičky se mění v závislosti na váze, takže moje modrá Tato má "pěknou" pneumatiku kolem břicha.
Pokaždé, když vlezete na podložku a zapnete program, jste zváženi, dostane se vám nějakého zdravého tipu a je proveden test rovnováhy a reakcí, na jehož základě se vypočítá tzv. fitness age. Každý je tak starý, jak se cítí, ale jak jste opravdu staří, je odhaleno právě tady (mně třeba včera bylo o 9 let míň, než ve skutečnosti, což prý znamená, že moje tělo je v relativně dobré kondici).

Program se dělí do několika aktivit: jóga, posilování, aerobní cvičení, balanční hry a trénink plus, který obsahuje nové hry oproti původní verzi. Je možnost využít přednastavené tréninkové plány nebo si vytvořit svůj vlastní, ale ten jde stvořit jen z kategorií jóga a posilování, což mě trochu mrzí.
Jóga se soustředí nejen na cviky, ale i na správné dýchání, na obrazovce je mimo jiné i kruh, který se zvětšuje a zmenšuje, a tak ukazuje, jak se má v té které pozici dýchat.
Posilování je někdy pěkný boj s rovnováhou, jako třeba u cviku tady:
Těžiště těla musí zůstávat ve žlutém políčku. Někdy je to fuška a vy máte pocit, že se něčím strefíte do obrazovky, protože trenér vás častuje roztomilostmi jako "nějak se ti dneska třesou nohy" (pokud tedy rozumíte dobře anglicky).
Aby ale program byl skutečně zábavou pro celou rodinu, obsahuje i celou řadu více či méně náročných her. Balanční hry se soustředí na trénink rovnováhy, zatímco aerobní cvičení zaměstnají kardiovaskulární systém. Co se mi opravdu líbí je fakt, že každý (i mamka - důchodkyně) si tu najde něco, co zvládne. A navíc z toho není člověk tak utahaný. Jasně, zřejmě u toho nikdo nezhubne, ale příjemně se protáhne a přitom se neodrovná.


Úvod aneb Proč se hýbu a ještě o tom píšu

30. ledna 2013 v 12:36 | tatokalan |  Trenýrkový deníček
Vždycky jsem byla obtloustlejší a vypadala jako pověstné sloní mládě. Taky jsem tím vždycky trpěla, znáte to, děti jsou kruté a umějí se vysmívat. Nikdo mě nikdy nechtěl do žádného týmu, nikdo se nechtěl kamarádit s tlustoprdkou. Jenže, kupodivu, já se vždycky ráda hýbala. Fajn, při běhu patnáctistovky jsem kolabovala, ale při vybíjené jsem zůstávala jako poslední na hřišti a všichni šíleli, protože se do mě nedalo trefit míčem, což bylo při mých rozměrech s podivem (chytat jsem neuměla, ale uhýbat ano) a přeprala jsem kluky o pár let starší. Nikdy jsem nechápala lidi, co jedou za roh autem a v pěkný jarní den sedí a čučí na bednu a přitom pijí Colu a uzobávají chipsy. Na mě čekaly galeje na zahradě a strava z větší části složená z toho, co jsme vypěstovali. Přesto jsem nejen nebyla štíhlá, ale dokonce ani plnoštíhlá. Odmala prostě obéza, hrošice, cisterna, široká Méry apod. Trápila jsem se spoustou diet, při kterých jsem si akorát ničila své už beztak podivné zdraví (rodiče, co jste mi to všechno do života namixovali...). Takže jsem si asi tak před dvěma roky řekla dost a půjde se na to jinak.

Na začátku bylo - jak jinak - novoroční předsevzetí. Tentokrát to ale nebylo "zhubnout xy kilo", ale "víc se hýbat, pokud možno denně". Začala jsem rychlou chůzí, která se všude doporučuje. Chůze pro mě nikdy nebyla problém, rekreačně jsem byla schopná ujít kolem 20 km. Ale donutit se každý den ujít cca 3 km rychlou svižnou chůzí, ať prší, sněží, mrzne či padají trakaře, to už bylo horší. Nicméně až na přestávku vynucenou nemocí jsem se držela. Na jaře jsme pak konečně koupili s přítelem kola a začali jsme podnikat výlety na kolech. Ze začátku samozřejmě krátké, ale teď ujedeme bez problému na pohodu cca 60 km na jeden výlet. V prosinci 2011 jsem si vydyndala Nintendo Wii a od té doby na něm - více či méně intenzivně - cvičím. Na tuto šikovnou věcičku existuje pár fitness programů (viz rubrika, věnovaná Nintendu Wii) a je to super, když nemáte čas nebo se stydíte chodit do fitka. Loni jsem trochu koketovala s běháním, než to vzdalo moje koleno a letos jsem přišla na to, že jsem to vlastně dělala špatně. Teď zase běhám a koleno zatím drží. Fyzická aktivita mi zabírá čas, který si musím odříct jinde (třeba míň hraju PC hry), ale naplňuje mě. Mám 172 cm a 95 kg a cítím se "fat but fit" (tlustá, ale v kondici). Když už se ta mrcha ručička nepohne dolů, ať se aspoň můžu hýbat já. A tady máte důvod, proč vlastně cvičím, i když to nemá pro mě žádné viditelné výsledky.

Teď k tomu, proč jsem založila tento deníček. Název není překlep. Nechci tyto více či méně humorné historky nazývat honosně deníkem tréninkovým. A určitě pamatujete dobu, kdy jsme se na tělocvik převlékali do triček a trenýrek - já tedy ano, holky měly modré trenky, kluci červené. Vypadalo to strašně legračně a protože moje záznamy budou tak trochu nadsazené, mám zkrátka deníček trenýrkový, i když většinou cvičím v 3/4 elasťákách. Začala jsem tento deníček psát ani ne tak pro sebe, já si vše ukládám do mobilu nebo na net (Runkeeper, runsaturday a podobné stránky), ale spíš pro vás. Protože mě občas lidi z mého okolí ponoukají, že by to třeba mohla být pro někoho dobrá motivace. Nebo se diví, že i když vypadám jako hrošík, tak se hýbu s jistou, ehm, elegancí a mám kolikrát lepší kondičku než oni - hubeňouři. No a co je lepšího, než si v klidu sedět na gauči, nohy v teplíčku, v ruce hrnek kafe a číst si o tom, jak někdo trpí promočený venku, sténá bolestí při posilování či ze sebe dělá blbce? To je, panečku, počteníčko, úplná reality show! A v neposlední řadě si říkám, že když to všechno trochu zlehčím a pak si to přečtu, tak si nebudu připadat tolik jako že trpím :)