...z deníku jedné kačerky...

Srpen 2011

Dovolená 2011

24. srpna 2011 v 19:39 | tatokalan |  Co je nového
Letos už nás nebaví trávit dovolenou doma a podnikat "jen" výlety, a tak jsme si to rozdělili - na přelomu července a srpna jela mamka ke kamarádce na Moravu (kde pokořila dvě kešky) a teď pojedeme my (já a přítel, pes má dovolenou pořád, flákač jeden). Odjíždíme v sobotu 27. srpna na týden do Jižních Čech. Máme v plánu spoustu výletů a kešek, jestli bude přát počasí a fyzická kondice. Bereme s sebou dva TB, které jsem našla na svém zatím posledním sólo-cyklovýletu, o kterém se dočtete víc v srpnových novinkách (ještě nevím, jestli je stihnu před dovolenou napsat).

A co nás na dovolené čeká?
Lomnický rybník, kde budeme pozorovat ptáky a jinou zvířenu.

Písečný přesyp u Vlkova, kde si představíme, že jsme v Herbertově Duně.

Veselské pískovny s nádhernými plážemi, kde budeme jako u moře.

Chýnovská jeskyně, kde se ponoříme do tajemných hlubin Země.

Malebné lázeňské město Třeboň, kde podnikneme cestu kolem Světa.

Husitské město Tábor, kde se staneme součástí historie s wherigo keškou Husité v Táboře.

Jindřichův Hradec, kde se vrátím do dětství a vzpomenu si, jak jsme sem s mamkou každý rok jezdily na jesličky.

Stříbřec, kde se vydáme po stopách nezapomenutelných zážitků z mého dětství, když jsem zde trávila každý rok část prázdnin u babičky a u dědy. Dnes je to vesnická památková rezervace s nádhernými selskými statky a romantickými cestami mezi rybníky.

Borkovická blata, kde se budeme snažit nezapadnout do bažin a vyhnout se psu Baskervillskému.

Červenec 2011

10. srpna 2011 v 14:15 | tatokalan |  Co je nového
Se začátkem prázdnin jsem byla plná optimismu, že do konce července dáme třístou kešku, abychom na naše třetí keškovací výročí (3. srpna) začínali se čtvrtým rokem čtvrtou stovku. Jenže člověk míní a počasí mění, takový blázinec v létě jsem snad ještě nezažila (a meteorologové evidentně taky ne, soudě podle jejich zmatečných předpovědí). Řeknu to asi takhle - snažili jsme se, snažili, ale dodnes (10. srpna) ta třístovka nepadla. :(

2. července jsme s přítelem dali druhý pokus projet úsek Labské cyklotrasy do Kladrub nad Labem. Před odjezdem jsem ještě v rychlosti luštila mysterku Tečkovaná, která byla poté úspěšně odlovena. Milým překvapením pro nás bylo prostředí kešky Mošnice, je to opravdu krásný kousek přírody, dokonce jsme viděli i ondatru, která si v naší blízkosti spokojeně cosi ohlodávala v potoce. U Kladrub jsme odlovili Kladrubské pískoviště č.2 (jednička je bohužel disablovaná, takže bonusové číslo nám na nic nebylo) - cesta tam byla zase trochu nevhodná pro kola a navíc něčím zakletá, protože mi ve stejném okamžiku spadl řetěz a vypla se GPS. Zlatým hřebem našeho programu bylo ale dokončení multiny DC4 Semín, kterou jsme načali při pěším výletě před třemi roky a neměli dosbírané indicie. Při počítání finálky jsem byla adoptována jednou kočkou a jedním psem, GPS ukazovala úplně jinam, než jsem očekávala a ani místo samotné vůbec nepřipomínalo hint. K našemu milému překvapení se tam ale keška skrývala, hlídaná obrovskými zuřivými mravenci. Radost byla veliká, nemáme moc rádi rozdělané "pomníčky" a u této jsme si už ani nemysleli, že se na ni ještě vypravíme. Poslední keškou byla Pískovna, pěkný kousek přírody, ale cesta ke keši byla trnitá a písek v botách nepříjemný. Původně jsme chtěli dojet do Přelouče a zpátky vlakem, ale jelikož v Přelouči je dost kešek a nemělo cenu už je navečer začínat, rozhodli jsme se vrátit po svých do Kolína. Díky tomu jsme sice dorazili trochu zničeni, ale padla hranice 60 km! (Ono padlo skoro 70, skončili jsme na 68 a něco.)

5. července jsme s mamkou podnikly razii na kolínské kešky (podařilo se mi vyluštit i nějaké mysterky). Při sbírání indicií pro multinu Osudy Židů v Kolíně jsme narazily na pána z Moravy, který se zajímá o Židy všeobecně a byl moc rád, když jsem mu věnovala listing s vyprávěním o kolínských Židech. Finálka nás ale zklamala, je na místě, které nemá se Židy nic společného a kde se to jen hemží mudly tmavší pleti. Dodnes se nám ji nepodařilo odlovit, pokaždé je tam velmi živo.
Druhá multina Ztracená ulička se nám odlovit podařila. Dřív (a není to tak dávno) tu byla tradička, ale na tu jsme se nějak pořád nemohli dostat a teď ji nahradila multina. Nakonec jsme vyšláply na odlov mysterek Jaro a Zima, Léto a Podzim zatím odolávají luštění. Cestou jsme potkaly známé, tak jsme se pozdravili a chvilku si povídali. Našlapaly jsme slušných cca 13 km.

9. července mě vedro opět vyhnalo z paneláku a já vyrazila na další sólo cyklojízdu. Zamířila jsem na kopečky v okolí Kutné Hory, abych pořád nejezdila po rovince podle Labe, která za čas začne nudit (a už tam nejsou neodlovené kešky). První na řadě byla multina v Hlubokém Dole, ale ať jsem počítala, jak jsem počítala, nějak jsem se nedopočítala, navíc na předpokládané místo, kde se měla keška nacházet, měli perfektní výhled mudlové, pracující na zahradě, takže jsem radši zmizela. Další keška, mysterka Petrolejový sklípek, byla už načatá z domova, na místě jsem zjistila zbytek a finálku našla dost lehce. Dneska si už člověk nedokáže představit, že bychom svítili petrolejem, natožpak pro něj běhat do sklípku za vesnici. Když už jsem byla v Hořanech, zajela jsem si odlovit kešku Rybníček u Hořan, i když slovo "zajela" platí jen pro pobyt na silnici, zbytek cesty jsem musela kolo vést, byla dost zarostlá. U rybníčku jsem si trochu nabrala do bot bahnitou vodu. Keška v Přítokách se mi odlovit nepodařila, opět kvůli mudlům na zahrádce. Zato kešku Pramen sv. Vojtěcha jsem si vychutnala. Pěkná kaplička se sochou, stojící osaměle v polích, a čerstvá studená voda v horkém odpoledni.

13. července jsem s mamkou podnikla další razii po kolínských keškách, která ale vyústila pouze v jeden úspěšný odlov, a sice tradičky Trojlávci. Mysterka Potkali se u Kolína byla poznamenána smutkem z ukradené pamětní desky z památníku na medvídky ze známého seriálu. Památník byl odhalen teprve na podzim 2010 a v dubnu už byla deska fuč :( Počty se zdály snadné, ale na místě, které nám vyšlo, jsme nic nenašly. A jedna z chemických mysterek, kterou jsem myslela, že jsem vyluštila, nás také zavedla na špatné místo, ale zase jsme objevily pěkný kousek přírody.

16. červenec byl posledním keškovacím dnem tohoto měsíce. Přijeli Ryšavci a vyrazili jsme na kešky a objevovat pěkné věci v okolí s nimi. První dvě kešky byly tradičky Slotava a Slotavská náves, nálezy jednoduché a ničím moc zajímavé. Po návštěvě ZOO v Chlebech jsme se vydali k rozhledně Romance, kde jsme objevili stejnojmennou kešku. Vylezli jsme na rozhlednu a pokochali se krásným výhledem na blízké i vzdálené okolí. Potom jsme pokračovali do Loučeně, kde jsme navštívili Labyrintárium - tam jsme vydrželi řádit asi tři hodiny. U Starého Kolína jsme si u Labe udělali oheň, snědli maso a buřtíky a vyrazili na noční kešku, mysterku Pes Baskervillský. Byla by to dobrodružná cesta, kdyby někde v okolí neprobíhala jakási diskotéka a neřval na plné pecky Michael Jackson. Ale stejně mělo noční putování lesem pěknou atmosféru.

Červen 2011

10. srpna 2011 v 13:37 | tatokalan |  Co je nového
Jak jsem psala v květnu o chystaném výletu do Poděbrad, Nymburka a dál, a o pokusu překonat 40 km během jednoho výletu, tak k akci došlo 4. června. Vyrazili jsme po cyklostezce na soutok Labe s Cidlinou, kde jsme měli naplánovanou první kešku. Chvíli jsme neúspěšně hledali, když tu si to k nám namířil od dálnice pán, který podezřele často na něco koukal. Zahájili jsme akci "repelent" - už jsme to opravdu potřebovali, pán pozdravil, minul nás a šel pryč, když cestou jen tak mimochodem lustroval křoví. Sázeli jsme na to, že je to kolega kačer. Poté jsme keš objevili a pokračovali dál, pán seděl u cyklostezky a když jsem mu říkala, že před námi utíkat nemusel, odpověděl s úsměvem, že nás nechtěl rušit v hledání. Popřáli jsme mu šťastný lov a zamířili do Poděbrad. Druhá keška v pořadí byla hodně vtipná, nějak nám nedošlo, co vše může název Pocta stromům znamenat. Když jsme se rozhlédli na místě a poté si pořádně přečetli listing a logy, bylo nám jasné, že tuhle kešku mít nebudeme (jedná se o nástřel horolezeckého lana a následného šplhání na strom do 30-ti metrové výšky pro keš). V Poděbradech jsme se chtěli pokusit o odlov keše Květinové hodiny, ale v parku se zrovna konala nějaká akce a všude byly stovky mudlů. Podařil se až Hotel Zámeček, i když tam už jsme to chtěli vzdát. V pohodě (dá-li se počítat do pohody pokus o proniknutí zemědělským statkem a následné hledání legální cesty ke keši) pak proběhl odlov Honzíkovy prázdninové kešky a jízda do Nymburka. Tam jsme chtěli odlovit Gymnázium Nymburk, které při první návštěvě odolalo, lež při této návštěvě odolalo také. Jedna babka vyložená z okna, druhá pod oknem, stojící na keši či v přímé její blízkosti, a nekonečné hovory o nemocech a telenovelách. Hnus, velebnosti :(
Co s načatým podvečerem? Do Kauflandu pro pití a doping v podobě čokolády, a pak jsme zamířili na earth cache Písečný přesyp Písty. Místečko pěkné, ale jízda v písku na kolech se pro mou těžkou váhu ukázala jako zcela nemožná. Takže místo zkrácení cesty přes les došlo touto cestou k jejímu prodloužení, protože jsem jí většinu musela zdolat pěšky. Na odlov kešky Cestička lásky u jezera u Sadské jsme se dostavili za tmy a navíc zjistili, že chceme-li stihnout vlak z Nymburka ve 22:00, musíme sebou pořádně mrsknout. A mrskali, adrenalin jak blázen, zvlášť když jsme u pivovaru přemýšleli, kudy je to na nádraží nejblíž. Dorazili jsme s jazyky na vestě dvě minuty před odjezdem vlaku, rychle koupit lístky a naskočit i s koly do vagónu. Když jsme uložili trasu, zjistili jsme k našemu překvapení, že nejen, že padla hranice 40 km, ona padla rovnou padesátka! :D

Další akce nastala 13. června na Sandberku, a byla by o poznání klidnější, kdyby bývalo nebylo předtím pršelo. Takhle jsme se ploužili bahnem a loužemi a dokonce museli kola vykoupat, abychom na nich mohli pokračovat. Ale odlov mysterky Truhla mrtvého muže (opravdu vymazlená krabička, doporučuji) a multiny Sandberk se i přes nepříznivé podmínky podařil. Jen mužská polovička naší dvojice vykoupila tento výlet vlastní krví.

15. června jsem vyrazila na svou první sólo jízdu. Bylo hezky a vedro, škoda sedět doma jen proto, že přítel má službu. Mým cílem bylo zkusit, jestli zvládnu dojet do Nymburka a zpátky. Jenže se mi nechtělo jet obě cesty stejnou trasou, takže jsem si usmyslela, že zjistím průjezdnost zelené turistické trasy po druhém břehu Labe. Jak jsme zjistili o pár let dřív, nejen průjezdnost, ale na některých místech i průchodnost byla téměř nulová a to se bohužel doteď nezměnilo. Takže jsem si připadala jak cestovatel v pralese, akorát mi chyběla (bohužel) mačeta. Kolo tedy dostalo zabrat a já taky, poškrábaná, poštípaná (i kdybych ten repelent vypila, nepomohlo by to) a na závěr jsem si ustlala v bahně, čímž jsem v počtu pádů (jeden kus) dohnala přítele, na rozdíl od jeho pádu jsem ale já přistála na měkkém. Následovala okružní jízda lesem, protože jsem poprvé přehlédla odbočku, pak ještě obcházení dřevařů cestou necestou a pak už to bylo fajn. V podstatě jsem odlov žádných keší nezamýšlela, ale nějak se stalo, že jsem koukla na GPS, kde vlastně jsem a všimla jsem si, že je poblíž krabička. Takže jsem odlovila kešku Most u Poděbradky. Pak už jsem plánovaně kontrolovala GPS, ale nic víc v okolí nebylo, kromě finálky mysterky Sportovní Nymburk, kterou jsme vyluštily v zimě doma s mamkou. Nalezla jsem ji bez problémů. A pak už do Nymburka a přes most a pohodlně cyklostezkou domů. Dělala jsem si zuby na pokoření hranice 60 km, ale nakonec to bylo "jen" 58 a kousek.

23. června jsme vyrazili s přítelem po Labské cyklotrase do Kladrub nad Labem. Jenže předtím zase pršelo a cyklotrasa, vedená v tomto úseku z větší části po polních cestách, se změnila v bažiny. Každou chvíli jsme museli sesednout a klackem šťourat z kol bordel, abychom vůbec jeli. Bylo to časově velmi náročné a v Týnci nad Labem nám bylo jasné, že takhle už moc daleko nedojedem. Vyrazili jsme tedy aspoň pro kešku Týnecké mokřiny a pak přes most do Chvaletic na vlak. Pokoušeli jsme se o odlov dvou Chvaletických kešek, ale ty jsem neměla v GPS aktualizované, takže jsme hledali trochu jinde a nenašli.

29. června si zasólovala mamka, která byla vyslána na odlov mysterky Knihovna Zásmuky. Spořádaně čekala na otevírací den i hodinu, aby pak zjistila, že někteří kačeři takto slušní nebyli a v pohodičce si dali FTF a STF mimo otevíračku. Měli štěstí, že je paní knihovnice tak hodná a kešku jim vydala - a my jsme měli tím pádem smůlu. Ještě, že pro nás FTF není nijak důležité.

30. června proběhl výlet do Kutné Hory v počtu dvou členů našeho týmu - mě a mamky. Zamýšlely jsme dodělat nějaké resty na multinách, ale to se nám nepodařilo, ty kešky v KH jsou snad zakleté. Ulovily jsme ale tradičku Česká ulice a mysterku Knihovna Kutná Hora - sestřičku zásmucké knihovny. Pak jsme neplánovaně odlovily multinu sv. Jakub - moc pěkná procházka při sbírání indicií, v tom vedru se nám nechtělo chodit po městské dlažbě. A zlatý hřeb výletu - v antikvariátu jsem objevila Velkou cestovní knihu (52 nejhezčích motoristických tras) za super cenu 150 korun! V knihkupectví tato kniha bývala za 999 korun. Knížka je jako nová, pouze malinko naťuknuté rohy a samozřejmě bez přílohy (vstupenky, ale ty my stejně nevyužijeme). Měla jsem ohromnou radost a zase máme spoustu inspirace na výlety (jestli my někdy prochodíme a projezdíme jen polovinu toho, co mám v knížkách doma, budu se hodně divit).