...z deníku jedné kačerky...

Duben 2011

Jak se má chovat cyklista

19. dubna 2011 v 21:43 | tatokalan |  Užitečné informace
Tak když už tedy máme kola a začali jsme na nich jezdit, hledala jsem nějaká pravidla pro cyklisty. Dopravní značky znám (snad si to ještě z doby, kdy jsem jezdila autem, pamatuju), ale jaké jsou nepsané zákony cyklisty? Jak se má vlastně člověk chovat v přírodě a na cyklostezkách a cyklotrasách? Pohledala jsem po netu i v různých časopisech a výsledek je tady (i s mým komentářem, psaným kurzívou).

Začnu Desaterem cykloturisty
  1. Respektuji, že základním pravidlem chování všech uživatelů na značených i neznačených cestách je vzájemná ohleduplnost, bez rozdílu způsobu přepravy - pěší, cyklisté, kolečkové brusle, jízda na koni a další. (Mno, ohleduplnosti od pěších jsme se zatím moc nedočkali, většinou jdou roztažení přes celou cestu a nedochází jim, že by mohli/měli uhnout, zvláště, jedná-li se o teenagery. Cyklisté jsou v pohodě, kolečkobruslaři taky, koně jsme zatím nepotkali.)
  2. Budu se řídit pravidlem pravé ruky vzhledem ke všem ostatním nemotorizovaným turistům a cyklistům. Jsem si vědom toho, že lidé posuzuji cyklisty obecně i podle mého chování. (Kupodivu se tímto pravidlem řídí i motorizovaní lidé, dokonce jsem se setkala s tím, že mi auto dalo přednost, i když nemuselo.)
  3. Zpomalím, pokud se přiblížím k jiným uživatelům. Dám o sobě včas vědět pozdravem nebo zvonkem a budu předjíždět velmi opatrně. Vždy předjížděnému dám čas zareagovat na můj signál. (Jelikož já vždycky jezdím pomalu, tak s tím problém nemám. Zvonek se mi moc používat nechce, to zase přítel zvoní i na kočky a psy :D Se zdravením je to stejné, jako když jsme chodili pěšky - někdo s úsměvem odpoví, jiní na nás koukají jakože odkud jsme spadli.)
  4. Rychlost budu mít neustále pod kontrolou. Do zatáček, zvláště na účelových a místních komunikacích , budu vjíždět s vědomím, že by se tam mohla vyskytovat překážka jakéhokoliv druhu. Zvláště v lesních úsecích si uvědomuji možnost výskytu těžební techniky, případně dočasně zhoršeného povrchu komunikace. (Té kontroly mám možná až moc, jezdím stylem v očích smrt, na tachometru cosi nezměřitelného, jak je to pomalé. Překážky už jsme potkali - třeba spadlé větve. A spoustu aut v úseku, kde by snad žádná ani být neměla...)
  5. Pokud cyklotrasa překračuje komunikaci I. nebo II. třídy, budu si počínat zvláště opatrně. (My jsme opatrní pořád, jakmile se před námi objeví silnice, sesedáme z kol a hledáme nejbližší přechod - myslím tedy rušnější silnice, samozřejmě.)
  6. Při svém pohybu zůstanu na určených stezkách a nebudu vjíždět mimo vymezenou trasu a ničit tak vegetaci, nebo zvyšovat potenciál možné eroze. Jsem si vědom toho, že v lese se nesmím pohybovat mimo cesty. (No a tohle je zajímavé, i když logické. Když jdete pěšky, nic se nestane, jestli si někam odskočíte na maliny, ale s kolem už je to horší, ta eroze mě třeba vůbec nenapadla. Zrovna dneska jsem slyšela historku, jak nějaký turista nadával u Labe mému studentovi, že tam jede na kole a ničí lesy, jenže turista se nějak nepodíval, že na té cestě podle Labe vede Labská cyklotrasa č. 24 :D)
  7. Nebudu blokovat cestu opravami defektů. Budu dbát o perfektní technický stav bicyklu a budu mít ve výzbroji minimálně náhradní duši, montážní páky, soupravu lepenía hustilku. (Bicykl jsme ještě ani jednou nezkontrolovali, ty další věci zatím nemáme, vlastníme jen hustilku a tu necháváme doma ve skříni.)
  8. Nebudu rušit zvěř nebo dobytek. (Počítá se tam zvonění na kočky a psy a vyplašení srnky, o které jsme nevěděli, a bažanta, o kterém jsme sice věděli, ale netušili, že je tak lekavý?)
  9. Nebudu odhazovat odpadky. Co přivezu na místo odpočinku to také odvezu. Budu dbát na čistotu životního prostředí. (Čistota životního prostředí většinou vypadá tak, že nejenom, že odvezeme, to přivezeme, ale ještě abychom odvezli dvě káry toho, co tam nechali ostatní.)
  10. Jsem si vědom, že po značených cyklotrasách se pohybuji na vlastní nebezpečí. Budu dbát na svou osobní bezpečnost používáním brýlí, přilby, rukavic. Vždy volím trasu, která odpovídá mým schopnostem, zdraví a kondici. Budu mít vždy bidon s vhodným nápojem. (Jak na vlastní nebezpečí? Je to snad značené a tudíž to snad někdo už projel, ne? Kvůli tomu jedu po cyklotrase a ne po hlavní silnici, abych tam byla v bezpečí... Brýle nemáme a komáři nám pěkně lítají do očí, přilby jsme dneska vytáhli prvně a zjistili, že pocit z nich je pěkně hnusný a nejen, že po vyjížďce jdu do sprchy, ale ještě si pak musím umýt i vlasy, rukavice máme a jsou fajn. S tou trasou, mno, po dnešní vyjížďce jsme zjistili, že funkci navigátora občas nezvládám a co je bidon netuším, ale počítám, že flaška s vodou stačí.)
Pak jsem zjistila další zajímavé věci, třeba to, že přední brzda je až 3x účinnější než zadní. A po vlastních zkušenostech musím říct, že někdy i bezpečnější, na štěrku a mezi spadanými větvemi mi při použivání zadní brzdy zadní kolo mělo tendenci dost smykovat, takže jsem brzdila hlavně přední a zadní jen dobržďovala.

No a na závěr Deset největších omylů městské cyklistiky (čerpáno z časopisu PULS of your life):
  1. Na kole jezdí jen ten, kdo nemá rád auta nebo na auto nemá. (OMYL - na kole jezdí především ti, kdo jezdit po městě autem nepotřebují. Drtivá většina cyklistů nechce bojovat proti autům, stačí jim jen trocha prostoru.)
  2. Cyklisté smějí jezdit jednosměrkou v protisměru. (OMYL - nesmějí, pokud jim to nedovoluje speciální značka. A to dokonce ani tam, kde je ulice dost široká. Na druhou stranu je to jeden z nejbezpečnějších nedovolených manévrů: s protijedoucím řidičem se na dálku vidíte a máte čas se schovat.) - to ovšem neplatí u křivolakých sídlištních jednosměrek, z nichž ještě polovinu zabírají zaparkovaná auta, tam se prostě vyhnout nemůžete.
  3. Cyklisté smějí jezdit po chodníku. (OMYL - na chodníku se smějí pohybovat pouze chodci. V Česku jsou ale míle pustých chodníků, které od vyznačené cyklostezky odlišuje jen nepřítomnost modré cedule. Po takových chodnících se prostě jezdí a nikdo z toho vědu nedělá.) - a to je fakt, tuhle jsme jeli po chodníku před očima dvou policajtů a nic neřekli. Samozřejmě, když je chodník plný lidí, tak je to pitomost, ale jesliže před vámi je kilometr prázdného chodníku, tak proč to nevyužít, i když já se snažím jezdit i tak spíš po silnici. Na druhou stranu většina chodců ani neví, že zrovna tenhle chodník je současně cyklostezkou a jsou schopní vám nejen vlézt před kolo, ale ještě vynadat.
  4. Cyklista má na přechodu pro chodce stejnou přednost jako chodec. (OMYL - jen tehdy, když z kola sleze a převede jej přes přechod jako chodec.) Výjimkou jsou přejezdy pro cyklisty na cyklostezkách, tam jim auto přednost dát má, ale přejezd musí být jasně vyznačen, pokud je cyklostezka bez přejezdu, má přednost auto.
  5. Kolo smí vždy do tramvaje. (OMYL - v hlavním městě zpravidla ne, a to ani v případě, kdy je tramvaj prázdná. Večer od osmi se ale smí cestovat s kolem na vybraných trasách, většinou vedoucích ven z centra.)
  6. Za kolo v pražském metru se platí. (OMYL - v metru je přeprava kola zdarma.)
  7. Přilba na kolo je povinná. (OMYL - pouze do 18 let.) Kdo si ovšem nechce rozflákat hlavu, vezme si ji i tak. Pohodlná vůbec není, aspoň ta levnější varianta, ale člověk nikdy neví. Tuhle jsem četla příběh o cyklistovi, kterého sejmul ranou zrcátkem do hlavy náklaďák. Kdyby neměl přilbu, nepřežil by, takhle "jenom" ležel několik měsíců v kómatu, než se probral a začal se pomalu vracet zpátky do života.
  8. Zákaz vjezdu všech vozidel neplatí pro cyklisty. (OMYL - platí, ale obecně se nedodržuje.) Je to jasné, všech vozidel je snad všech, ne? Ale faktem je, že někdy je pro kola dost zbytečný, klidně by tam mohla jet - a tudíž ho nedodržujeme - páni značkostavěči jsou holt asi pohodlní dát značku, která průjezd kol dovoluje, i když s pár výjimkami jsme se už setkali.
  9. Když skončí cyklopruh, musí cyklista sesednout a pokračovat po chodníku. (OMYL - cyklopruh je jízdní pruh vyhrazený pro cyklisty, a kadyž skončí, měl by jezdec pokračovat v běžném provozu.) Tohle je divný omyl. Přece proč bych jako nemohla jet dál, to, že mám cyklopruh přece neznamená, že potom už jet nemůžu, ale je tam udělaný pro moje pohodlí a bezpečnost, ne? A třeba dál už není potřeba. Tenhle omyl se zrodil asi v nějaké divné hlavě.
  10. Podél cyklostezky se nesmí jet na kole po silnici. (OMYL - platí pouze v případě, že stezka je označena "pouze pro cyklisty".) Zase celkem logické, jestli je stezka pro pěší i cyklisty a je zacpaná třiceti lidma na školním výletě, tak se mezi nima asi proplétat nebudu, ale radši to vezmu po té silnici, pokud na ní zrovna není třicet aut...

Duben 2011

17. dubna 2011 v 13:37 | tatokalan |  Co je nového
POZOR POZOR!!! Konečně došlo k velké a převratné události, na kterou jsme se chystali téměř celé tři roky, co tu přítel bydlí. Koupili jsme si kola!!! Pro někoho to třebas až tak převratné není, ale pro nás je to obrovský krok dopředu (nebudu se tu šířit o důvodech, proč). Máme moc velkou radost, hlavně z toho, že budeme mobilnější, co se týče keškování, a i když je to s nočními službami složité, nějaká ta hodinka na malý cyklovýlet se vždycky najde. S tou mobilitou samozřejmě časem. Naposledy jsem na kole jezdila v 16 letech, takže jsem z toho měla dost velkou hrůzu. Navíc pocházím z vesnice, kde toho nic moc nejezdilo, člověk mohl jezdit hodiny "ze Lhoty do Lhoty" a nepotkat jediné auto. Kolín sice není zrovna velkoměsto, ale i tak je dost rušný a představuje pro mě dost velký rozdíl. Přítel to má zase opačně, ten se naučil jezdit na kole až téměř v dospělosti a pak jezdil skoro denně až než se přestěhoval sem, navíc jezdil v Bukurešti (hlavní město Rumunska, země, která má sice nádhernou přírodu, ale zato nemá ani jedinou cyklostezku). Takže všechny výhody stojí na jeho straně, nicméně trpělivě jezdí se mnou mým hlemýždím tempem (jen občas mi ujede a pak se zase vrátí, aby popustil uzdu adrenalinu). No co vám budu povídat, první jízda potíže s rovnováhou a vůbec nastoupením na kolo, druhá jízda příšerná bolest vy-víte-kde spojená téměř s kolapsem na prvním kopečku (Polabí je rovina, podotýkám, takže slovo "kopeček" je asi přehnané), třetí jízda po Labské cyklostezce příjemná, ale vzdáleností 9 km na jednu jízdu se asi nikam nedostaneme. Ale říkám si, že někde se začít musí a hlavně, že se začalo, ne? :)


Tak to je můj "kůň". Je to trekové kolo Giant Roam 2 Lady z r. 2010 (díky tomu stálo míň, než jsem čekala), přítel má pánskou verzi, letošní model (loňský už neměli). Jezdí se na něm pěkně a ještě líp to půjde, až to budu pořádně umět!

Březen 2011

17. dubna 2011 v 13:26 | tatokalan |  Co je nového
V únoru jsme se zase flákali, počasí bylo fuj a navíc jsem koncem ledna podlehla nějaké chorobě (že by následky promrznutí z Nymburka?), se kterou jsem se přetahovala skoro tři týdny. V březnu se počasí začalo tvářit, že možná, možná občas bude celkem pěkně, i když studeno. Prvním březnovým keškám napomohla náhoda - Výstava panenek v Praze-Kyjích, kterou pořádaly dvě naše kamarádky. Rozhodly jsme se tam jet a cestou zpátky vzít pár kešek. 13. března jsme tedy vyrazily vlakem do zastávky Praha-Kyje, navštívily výstavu, popovídaly s kamarádkami (sešlo se tam i dost dalších známých panenkářek) a pak se vydaly směr Dolní Počernice. Štěstí i počasí nám přálo, ulovily jsme 4 tradiční kešky, obdivovaly nádherné Německé vlčí špice i koně a krásnou přírodu v okolí Prahy.

16. března jsme se opět vrátily k Expedici Labe a vyrazily do Liběchova (malá vesnička kousek od Štětí). Tentokrát počasí moc nepřálo, bylo zamračeno, větrno a k večeru pršlavo. Chtěla jsem obejít celý okruh z Liběchova přes plastiky v pískovci, slavné Čertovy hlavy a zpět do Liběchova, ale mamka vzhledem k počátečnímu dlouhému stoupání nepodávala takové výkony, jaké jsme čekaly, navíc u druhé multiny jsem snad 30 minut lezla po skalách a hledala (nenašli, rádcové moji, nenašli...), zkrátka, nabíralo se zpoždění, které nebyla šance dohnat. Změnily jsme tedy plány a ulovily jen dvě kešky, jednu multinu a jednu tradičku. Ale místo je to nádherné, určitě se sem ještě vrátíme (a ta změna plánů stála za to, viděly jsme loupežnickou jeskyni).

Leden 2011

17. dubna 2011 v 13:18 | tatokalan |  Co je nového
Po poklidném prosinci, kdy jsme si dali od keškování oddech (nějak se nám v té studené zimě nechtělo), přišel leden a s ním abstinenční příznaky. A také novoroční předsevzetí o více pohybu a "Expedici Labe". Začala jsem keškovat já s mamkou, protože přítel kvůli svým nočním službám ve dne víceméně nežije.

7. ledna jsme vyrazily vlakem do blízkých Veltrub a zpět jsme šly po svých do Kolína (cca 9 km). Cestou jsme v lese ulovily nejen krásné snímky zimní přírody, ale i tradicionálku Veltruby.

19. ledna nám konečně vyšel Nymburk (vždycky, když jsme ho plánovaly, se něco stalo, kvůli čemu jsme nejely), ale vůbec nevyšlo počasí. Byla tak příšerná zima, že jsme upustily od původních plánů a udělaly jen tři kešky: multinu Historický Nymburk a dvě tradicionálky - krematorium a pivovar.

Takže první kešky nového roku a Expedici Labe zdar!